České Budějovice byly založeny r. 1265 českým králem Přemyslem Otakarem II. na soutoku řek Vltavy a Malše. Díky panovníkově přízni a výhodné poloze na dálkových obchodních cestách se rychle hospodářsky vzmáhaly. Brzy se staly obchodním a řemeslným centrem celého kraje.
Největšího rozkvětu bylo dosaženo v 16. století, především vlivem rozsáhlé těžby stříbra v okolních dolech a zisků plynoucích do městské pokladny z vaření piva, rybničního hospodaření či obchodu se solí. Pouze požáry, morové epidemie, války a politická nestabilita narušovaly hospodářský vývoj města.
Stavba koněspřežní železnice, první na evropském kontinentě, vedoucí po trase České Budějovice – Linec v 19. století, podnítila rozvoj obchodu a průmyslu. V této době vznikaly významné továrny, které fungují až dodnes, např. továrna Hardtmuth, světově proslulé pivovary Budvar a Samson.
Události 20. století (rozpad Rakouska-Uherska a vyhlášení nezávislosti v roce 1918, dvě světové války, čtyřicet let komunismu) znamenaly pro České Budějovice dlouhé období stagnace. Nový dech však město nabralo po roce 1989 a dnes jsou České Budějovice moderní a rozvíjející hospodářskou i kulturní metropoli jižních Čech.
Soutok velkých jihočeských řek Vltavy a Malše si v roce 1265 zvolil český král Přemysl Otakar II. k založení města Českých Budějovic, aby tak upevnil své mocenské postavení v jižních Čechách. Pravidelný půdorys nově zakládaného královského města, jehož střed tvoří rozlehlé čtvercové náměstí, patří k vrcholům středověkého urbanismu v českých zemích
České Budějovice se díky panovníkově přízni a výhodné poloze na dálkových obchodních cestách hospodářsky vzmáhaly, takže již kolem přelomu 13. a 14. století tu byly dokončeny dva skvostné chrámy a město obepínaly pevné hradby. Za obydlí posloužily obyvatelům zpočátku skromné, převážně dřevěné domy, které však záhy začaly nahrazovat stavby kamenné.
Za věrnost královské koruně se čeští panovníci Budějovickým bohatě odměňovali udílením četných výsad zaručujících hospodářskou prosperitu a čilý obchodní ruch. Mezi nejvýznamnější patřilo například privilegium Karla IV. z roku 1351, které nařizovalo kupcům projíždět Budějovicemi a nabídnout zde své zboží, ale zakazovalo také provozování určitých druhů řemesel do okruhu jedné míle od města.
V průběhu neklidného 15. století představovaly katolicky orientované Budějovice pevnou oporu proti husitství. Vojevůdce Jan Žižka dobře odhadl důkladnost jejich opevnění a o dobytí města se ani nepokusil. Téměř tradicí se naproti tomu stala obchodní válka s mocným šlechtickým rodem Rožmberků, která často přerůstala až v ozbrojené potyčky
Středověké České Budějovice zůstávaly městem uzavřeným v prstenci hradeb a na jejich předměstí bylo roztroušeno jen několik dvorů a zahrad. Se svými téměř 4.000 obyvateli však patřily k největším a nejvýznamnějším městům Českého království. Zhruba dvě třetiny z tohoto počtu představovalo německy mluvící obyvatelstvo, třetinu Češi a od poloviny 14. století tu bylo usazeno rovněž několik židovských rodin. Roku 1506 však došlo k vyhnání Židů z města a zabavení jejich majetku.
Šestnácté století přineslo Českým Budějovicím nebývalý rozkvět. Značné zisky plynuly do městské pokladny zejména z těžby stříbra v okolních dolech, ale také z vaření piva, z rybničního hospodaření a obchodu se solí. Nahromaděné prostředky užila městská obec mimo jiné k okázalé reprezentaci: vznikla nová budova radnice, byly přestavovány hradby a městská rada dospěla k rozhodnutí vystavět vysokou věž, které se dnes říká "Černá". Protože také měšťané zkrášlovali své domy, získaly České Budějovice půvabnou renesanční tvář. Roku 1569 zde byla zřízena mincovna, která zpracovávala stříbro vytěžené v důlních revírech kolem dnešního Rudolfova. Samotné horní město Rudolfov se však jako útočiště příslušníků luteránské víry stalo trnem v oku katolicky orientovaným českobudějovickým měšťanům.
Během stavovského povstání a následující třicetileté války zůstaly České Budějovice opět na straně císaře a odolaly útokům stavovské armády. Moderní opevnění učinilo z města strategicky důležitou pevnost, kam během války ve třicátých letech 17. století několikrát přesídlili nejvyšší zemští úředníci a zdejší kostel tehdy krátce ukrýval české korunovační klenoty. Zatímco vlastní válečné události mnoho škod nezpůsobily, zničení více než poloviny domů zapříčinil rozsáhlý požár v červenci 1641. Obnova města trvala několik desetiletí. Barokní éra opět pronikavě změnila podobu veřejných budov i soukromých domů ve městě, obohatila České Budějovice o řadu církevních památek a mimo jiné též o jeden ze symbolů města - Samsonovu kašnu. Budějovičtí si oblíbili poutě k blízkému léčivému prameni na Dobré Vodě, kde právě v této době vznikl skvostný barokní chrám.
Ke kulturnímu významu města přispěl řád piaristů, který se tu usadil v roce 1762 a zřídil zde latinské gymnázium. Do stejné doby spadá i vznik městského divadla. Za Josefa II. bylo roku 1785 založeno českobudějovické biskupství a o necelé dvě desítky let později začal působit zdejší kněžský seminář a filozofický ústav.
Devatenácté století vstoupilo do života města jednak převratným technickým pokrokem a jednak vývojem moderní občanské společnosti. Koněspřežní železnice, postavená mezi lety 1825-1832 jako první na evropském kontinentě, spojila České Budějovice s hornorakouským Lincem, a společně s vltavskou plavbou, kterou provozoval Vojtěch Lanna, urychlila přepravu zboží v severojižním směru. Tato skutečnost samozřejmě podnítila rozvoj obchodu a průmyslu. Několik velkých průmyslových podniků začalo do města přitahovat množství pracovních sil a rychlý růst počtu obyvatel se již nedal zastavit. Úměrně tomu se rozrůstala i obytná zástavba.
Počátkem sedmdesátých let 19. století definitivně dosloužila koněspřežka, jíž nahradila výstavba tratí parní železnice do Plzně, Prahy a Vídně mezi lety 1868 -1874. Město se stalo důležitým železničním uzlem a střediskem obchodu mezi rakouskými a českými zeměmi. Českobudějovická společnost se v této době začala stále výrazněji dělit na českou a německou, vznikaly národnostně odlišené spolky, školy a v neposlední řadě průmyslové podniky. Ve městě působila celá řada uměleckých osobností české, německé, ale také židovské národnosti.
Dvacáté století přineslo od prvních desetiletí dalekosáhlé změny ve všech oblastech života města. Například v době, kdy produkce průkopníků letectví dosud představovaly senzační podívanou, věnovalo se tělovýchovným aktivitám již takové množství českobudějovických obyvatel, že Sokol upravil dokonce celý ostrov mezi dvěma rameny Vltavy na velké sportoviště. Město se rozrůstalo a díky tomu také dnes najdeme nemálo příkladů moderní architektury 20. a 30. let; za některými z těchto staveb stojí jména předních českých architektů.
České Budějovice vyrostly ve skutečnou hospodářskou i kulturní metropoli jižních Čech a v roce 1949 se staly sídlem nově utvořeného Českobudějovického kraje. Roku 1948 zde byl založen Pedagogický institut, dnešní Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity. Od padesátých let zaznamenalo město značný územní a populační rozvoj, počet obyvatel se zdvojnásobil a v současné době se pohybuje těsně pod stotisícovou hranicí. V roce 1991 za spoluúčasti ústavů Akademie věd ČR vznikla Jihočeská univerzita s několika fakultami. České Budějovice byly prohlášeny statutárním městem v čele s primátorem a staly se sídlem nově ustaveného Jihočeského kraje.
Dějiny města Českých Budějovic po roce 1989
Hluboké společenské a hospodářské změny, které nastaly po roce 1989 se promítly v řadě oblastí přirozeně také do života města Českých Budějovic a všech jeho obyvatel.
Z hlediska systému státní správy a samosprávy došlo k zániku zdejších národních výborů – městského, okresního a krajského. Výkonný orgán státní správy na úrovni okresu se začal nazývat opět jako před rokem 1938 okresní úřad, nejvyšší úřad reprezentující a zastupující město České Budějovice obdržel podle zákona úřední název Úřad města Českých Budějovic, později v souvislosti se změnou legislativy Magistrát města Českých Budějovic. Naše město se zároveň vzhledem k počtu obyvatel stalo jedním ze statutárních měst České republiky v čele s primátorem. Kraj jako správní jednotka v roce 1990 zanikl, systém krajské správy zůstal zachován pouze v soudnictví. K obnovení Jihočeského kraje a jeho krajského úřadu došlo znovu až po deseti letech od jeho posledního zrušení. Území města zůstalo zachováno přibližně stejné jako v osmdesátých letech 20. století, pouze se osamostatnila nedaleká osada Dobrá Voda, proslulé výletní a poutní místo. Na počátku 21. století se představitelé města neúspěšně snažili z důvodu úbytku obyvatel připojit některé sousední samostatné obce jako Borek, Hrdějovice či dokonce vzdálenější Hlubokou nad Vltavou. Uvažuje se také o zřízení městských obvodů. V letech 1990, 1994, 1998, 2000 (mimořádné) a 2002 se uskutečnily komunální, dříve tzv. obecní, volby do městského zastupitelstva, které má v současnosti 45 členů. V roce 2000 se konaly také první volby do zdejšího krajského zastupitelstva.
Ve městě České Budějovice došlo rovněž k řadě majetkových přesunů. Řada domů byla v rámci restitučního řízení navrácena původním majitelům, město prodalo také část svého bytového fondu soukromým vlastníkům. České Budějovice získaly do svého majetku znovu své lesy, rybníky a polnosti, z nichž se obnovil městský velkostatek přibližně ve svém původním rozsahu. V Českých Budějovicích se částečně brzy po listopadu 1989 navrátilo historické pojmenování ulic a náměstí, zmizely některé pomníky a nové vznikly (například pomník loďmistra Vojtěcha Lanny, biskupa Jana Valeriána Jirsíka).
Do města vstoupila moderní architektura jak v podobě nově vzniklých staveb, tak v podobě přestaveb stávajících objektů. Jmenujme např. Dlouhý most, budovu ČSOB, Jihočeské plynárenské, administrativní a předváděcí centrum Budějovického Budvaru a další.
V souvislosti s novými poměry bylo opraveno velké množství domů a budov ve městě včetně významných kulturních památek jako například Rabenštejnské věže, Železné panny, radnice, historická nádražní budova ad. Bohužel bylo provedeno i několik demolicí památkových objektů anebo jejich necitlivých, avšak zásadních a nezvratných stavebních úprav. Týká se to především městských předměstí. Na území historického středu města archeologové provedli i několik významných průzkumů, které pomohly doplnit historii města o nové poznatky. Zde vyvíjí významnou a záslužnou aktivitu Jihočeské muzeum.
V sociální sféře začala nově vyvíjet činnost městská a diecézní katolická charita, centrum Arpida, vznikl azylový dům. Byly zřízeny i nové školy, především na úrovni středního a vyššího školství jako například Biskupské gymnázium, Česko-anglické gymnázium anebo České reálné gymnázium. Přibyly i nové soukromé školy, zejména v oblasti cestovního ruchu. Město se stalo také sídlem Jihočeské univerzity. Jejím základem se staly již existující pedagogická a zemědělská fakulta.
Došlo rovněž k oživení spolkové činnosti, byly obnoveny anebo nově založeny různé spolky a organizace. Německé kulturní středisko sice brzy zaniklo, ale Britská rada vyvíjí činnost i nadále. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie začalo ve městě fungovat Evropské informační centrum. Již dříve byl otevřen rakouský konzulát. Město samo také rozvinulo svou spolupráci se zahraničím. Jednak se obnovilo tradiční a dlouholeté partnerství s hornorakouským Lincem a bavorským Pasovem, nadále město spolupracuje i s durynským Suhlem a běloruským Homelem (rusky Gomelem). Nové vztahy vybudovalo s bretaňským Lorientem, nizozemským Almere a slovenskou Nitrou. Město usiluje i o navázání užších kontaktů se srovnatelně velkými městy v Polsku, Maďarsku a Itálii.
V devadesátých letech 20. století vzniklo několik malých soukromých divadel, hlavní scénou zůstává tradiční čtyřsouborové Jihočeské divadlo, které je příspěvkovou organizací města. Ve městě zanikla některá kina (Jas, Vesmír, Mír), jiná byla nově vybudována (CineStar). Činnost začaly vyvíjet také soukromá rádia (hned v roce 1989 to bylo Radio Faktor) i regionální televize. Město začalo od poloviny devadesátých let 20. století organizovat v létě slavnosti města s doprovodnými kulturními akcemi a hudební slavnosti Emy Destinnové. V areálu výstaviště se stále koná populární veletrh Země živitelka, dále je prostor využíván i k veletrhu Hobby či pivním slavnostem. Město výrazně přispívá na sportovní činnost. Značným nákladem byl opraven zimní stadión (dnes Budvar aréna), plovárna, byla vybudována nová hřiště, přízni města i soukromých firem se těší zdejší hokejisté a fotbalisté.
Výrazně se zvedl cestovní ruch, především v období po změně režimu. S tím souvisel rozvoj ubytovacích zařízení a zvýšení počtu restauračních zařízení. V Českých Budějovicích především dominují návštěvníci z německy mluvících zemí a Nizozemského království. Pro snazší dopravu po městě se vytvořily nové cyklostezky vedoucí jižním a severním směrem.
Na území města podobně jako v jiných místech České republiky byla založena celá řada nových bank, obchodních společností a podniků. Pro město a jeho obyvatele je z řady ohledů (podpora aktivit, zaměstnanost) klíčovým podnikem pivovar Budvar. Z významných podniků v Českých Budějovicích jmenujme alespoň Budějovický Budvar, Koh-i-noor Hardtmuth, Robert Bosch České Budějovice, Motor Jikov, Gamex, Madetu, nebo Budějovický měšťanský pivovar.
Přibylo velké množství nákupních a multifunkčních center jako např. IGY, Mercury centrum, které slouží i jako autobusové nádraží (s nástupišti na střeše), City Centre a další developeři připravují, dále vzniklo množství hypermarketů na okraji města a u hlavních dopravních tepen.