Radnice - sídlo městské samosprávy

Českobudějovická radnice byla původně umístěna na nároží Biskupské a Radniční ulice. Doba výstavby ani její tehdejší podoba není bohužel známa, protože později zcela zanikla.

Mezi lety 1417 – 1433 byla radnice přemístěna na náměstí Přemysla Otakara II., do tzv. Knollova domu, ke kterému byl v roce 1494 připojen také Terczebuchovský dům. Oba domy byly stavebně propojeny roku 1514 a několikrát upravovány, např. roku 1531 při příležitosti pobytu královny Anny Jegellonské v Českých Budějovicích.

Roku 1555 zahájil italský stavitel Hans Spatz stavbu renesanční radnice. Budova byla dokončena roku 1558 nákladem 2 353 kop grošů a stavitel obdržel za svoji práci od městské rady 850 tolarů a bílého koně. Podle zachované ikonografie lze renesanční radnici rekonstruovat jako jednopatrovou stavbu s podloubím, nárožní věží a dvěma stupňovitými atikovými štíty zdobenými obloučkovými motivy. Stavebně historický průzkum potvrdil také výzdobu fasád sgrafitem.

V letech 1641 a 1655 byla radnice poškozena požáry a již v roce 1720 se uvažovalo o její komplexní přestavbě.  Radní se proto obrátili na Antona Erhardta Martinelliho, ve Vídni žijícího Itala, který byl v letech 1722 až 1732 dvorním stavitelem Adama Františka knížete ze Schwarzenbergu. Stavba barokní radnice byla zahájena roku 1727 a dokončena v červenci roku 1730. Za projekt bylo Martinellimu vyplaceno 6 tolarů. Dílo ale realizoval Pavel Kolečný z Třeboně. Ten také původně odevzdal první návrh přestavby, který byl ale radními odmítnut.

Jan Adam Schöpf - Šalomounův soudV přízemním traktu do náměstí Přemysla Otakara II. jsou využity starší gotické a renesanční prostory s lunetovými klenbami. Na místě zbořené věže vznikla trojlodní vstupní hala sklenutá do pilíře, ze které vede schodiště zdobené balustrádou do 1. patra s velkou radní a soudní síní zdobenou freskou s námětem Šalomounova soudu. Vytvořil ji v roce 1727 Jan Adam Schöpf.

Reprezentační prostory se štukovými malovanými stropy jsou orientovány do náměstí, směre do dvory navazují přes širokou chodbu menší klenuté prostory.

Zásadně se proměnila zejména fasáda objektu. Podloubí bylo zazděno až na dva symetricky řešené, bohatě profilované portály.nad prostředním oknem v 1. patře nese fasáda českobudějovický městský znak, obklopený zemskými znaky Moravy, Čech a Slezska, po stranách jsou pak umístěny antické motivy se znázorněním důležitých měšťanských ctností – statečnosti a věrnosti. Malebnou siluetu stavby dotvářejí tři věže s cibulovými báněmi, připomínající městský znak, Tyto tři věže byly původně spojeny řetězovým závěsem. Dominantní hodinovou věž původně završoval tepaný alegorický orel. Z lucerny na střeše prostřední věže hraje kolemjdoucím každou hodinu zvonkohra z roku 1995. Atiku zdobí fantaskní chrliče a alegorické sochy Spravedlnosti, Moudrosti, Statečnosti a Opatrnosti, které dodal místní sochař J. Dietrich.

Během 18. a zejména v následujících stoletích došlo k celé řadě dočasných úprav, mimo jiné v souvislosti s reorganizací soudnictví které znejasnily a zkomplikovaly vnitřní provoz objektu. V roce 1825 byl přestavěn zadní trakt a vybudovány pavlače na krakorcích.

Druhé patro bylo adaptováno v roce 1850 stavitelem Josefem Bednaříkem. Romu 1878 byl sousední objekt č. 2 nahrazen novostavbou podle projektu Thomase Schwarze a roku 1905 byl konečně spojen s radnicí. Po řadě oprav z let 1938, 1946, 1955 – 1957 a 1983 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého objektu podle návrhu ateliéru BAHA (Čestmíra Luhana a Jana Pravdy).

Na základě veřejné architektonické soutěže byl v roce 1997 tým architektů Michala Kohouta a Zdeňka Jirana pověřen vypracováním projektu, podle kterého byla provedena dostavba nového radničního křídla a v roce 1999 dokončena celková rekonstrukce komplexu budov radnice na náměstí Přemysla Otakara II.