|
|
Jiří Jankovský
medaile udělena 2012
Docent Jiří Jankovský absolvoval v roce 1973 Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a zájem o filozofii a teologii ovlivnil jeho celoživotní profesní zaměření. Teologické vzdělání si doplnil studiem pedagogiky a psychologie, působil jako dětský psycholog a po roce l989 začal vyučovat na vysoké škole.
V roce 1993 se rozhodující měrou zasloužil o vznik nestátní neziskové organizace - Centra pro rehabilitaci dětí se zdravotním postižením ARPIDA v Českých Budějovicích, v jehož čele dodnes stojí. Nastavil odbornou koncepci Centra, které denně navštěvuje více než 130 osob a dalších několik set využívá služby ARPIDY ambulantně. Zúročil zde své vzdělání a akademickou kvalifikaci při práci s postiženými dětmi i jejich rodiči.
Významná je jeho pedagogická činnost v oblasti speciální pedagogiky, psychologie, etiky a v dalších specializovaných oborech Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Jiří Jankovský je autorem řady odborných publikací a velmi významná je také jeho vědeckovýzkumná činnost. |
|
František Sehnal
medaile udělena 2012
Profesor František Sehnal je celosvětově uznávaným vědcem a organizátorem vědecké a vzdělávací činnosti. Od roku 1985 působí v Entomologickém ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích, kde se významně zasloužil o rozvoj nově vzniklých akademických pracovišť.
V roce 1990 byl jedním ze zakladatelů Výboru pro založení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a od jejího vzniku je aktivním členem její akademické obce.
Prosazuje špičkový výzkum vedoucí k rozvoji poznání i k prakticky uplatnitelným výsledkům.
Je autorem či spoluautorem více než 250 publikací ve světových vědeckých časopisech a se spolupracovníky získal 22 patentových osvědčení.
Je jedním z mála Čechů, kteří zastávali vedoucí funkce ve výborech nadnárodních vědeckých společností, významné je jeho působení v Akademii věd České republiky. Profesor Sehnal svou rozsáhlou činností nadále výrazně přispívá k růstu vědeckého a vzdělávacího potenciálu Českých Budějovic. |
|
|
Václav Bůžek
medaile udělena 2011
Profesor Václav Bůžek působí od roku 1991 jako ředitel Historického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v letech 2004 až 2011 stál v jejím čele.
Z pozice rektora se významným způsobem zasadil o optimalizaci vnitřní struktury Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a vytvořil tak dobrý základ jejího dalšího rozvoje. Podařilo se mu významně rozšířit nabídku studijních programů a navýšit počet univerzitních součástí z pěti na současných osm fakult a jeden vysokoškolský ústav. Zásadní měrou se zasloužil také o rozšíření univerzitního kampusu ve Čtyřech Dvorech o nové budovy rektorátu a univerzitní knihovny. Během působení profesora Václava Bůžka v čele Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích narostl počet jejích studentů o více než polovinu – z 8500 v roce 2004 na více než 13 tisíc v roce 2010.
Profesor Václav Bůžek je autorem několika desítek vědeckých studií publikovaných v domácích i zahraničních odborných časopisech a také mnoha knižních monografií zabývajících se především hospodářskými, kulturními a sociálními dějinami české a středoevropské šlechty a šlechtických dvorů v raném novověku. |
 |
Václav Johanus
medaile udělena 2011
Pan Václav Johanus se ve své profesionální výtvarné činnosti věnuje volné a užité grafice, kresbě, novinové a knižní ilustraci a kreslenému humoru. Uspořádal přes 60 samostatných výstav a účastnil se více než stovky výstav společných. Za karikaturu, grafiku a hračky získal ocenění.
Výtvarnou dráhu zahájil Václav Johanus na přelomu 60. a 70. let geometrickou kresbou v oblasti kresleného humoru. Jeho tvorbu charakterizují hravost a humorná nebo groteskní zkratka. Od konce šedesátých let pravidelně spolupracuje s redakcemi novin a časopisů.
Václav Johanus je zakladatelem galerie Hrozen, která se od roku 1998 zaměřuje na prezentaci děl špičkových tuzemských a zahraničních grafiků, ilustrátorů, grafických designérů a karikaturistů od šedesátých let po současnost. Za svou třináctiletou působnost Galerie Hrozen připravila na 80 autorských a tematicky zaměřených výstav. Svá díla zde představili například Adolf Born, Jiří Kolář či Karel Valter. |
 |
Ivan Mánek
medaile udělena 2011
Pan Ivan Mánek byl v roce 1949 jako osmnáctiletý student reálného gymnázia zatčen příslušníky Státní bezpečnosti za členství v protikomunistické organizaci Za pravdu, založené Karlem Peckou. Ivan Mánek byl za zločin „sdružování proti státu“ odsouzen ke čtyřem rokům těžkého žaláře a ztrátě občanských práv. Trest odpykal v uranových dolech na Jáchymovsku. Po propuštění v roce 1953 byl jako „občan politicky nespolehlivý“ zařazen k Pomocným technickým praporům do vojenských táborů nucených prací, kde strávil dalších 26 měsíců. Následně pracoval jako pomocný dělník, topič či strojník. V sedmdesátých letech byl kvůli svým občanským postojům v době Pražského jara sledován Státní bezpečností a evidován jako „nepřátelská osoba komunistického režimu“.
Pan Ivan Mánek je zakládajícím a dlouholetým funkcionářem Svazu Pomocných technických praporů a členem Konfederace politických vězňů. V roce 1989 spoluzakládal skautskou organizaci, po pádu komunistického režimu byl za Občanské fórum kooptován do tehdejšího Městského národního výboru v Českých Budějovicích a od roku 1994 mu občané pravidelně dávají důvěru ve volbách do městského zastupitelstva, ve kterém je jediným aktivním účastníkem třetího odboje.
Svou tragickou zkušenost s komunistickým režimem dlouhodobě předává během přednášek a besed současným generacím.
V květnu 2011 se pan Ivan Mánek dožil 80 let. |
 |
Marcela Payerová
medaile udělena 2011
Paní Marcela Payerová stála od poloviny června 1990 až do letošního září v čele akciové společnosti Výstaviště České Budějovice. Během jejího působení došlo k nejvýraznějšímu nárůstu výstavních aktivit v historii výstaviště a vznikla celá řada nových výstavních akcí. Za dvacet jedna let navštívilo výstavní akce pořádané na výstavišti celkem téměř osm milionů lidí a desítky tisíc vystavovatelů. Výstaviště má tak pro město České Budějovice vedle hospodářského i významný marketingový význam.
Díky práci paní Marcely Payerové a jejích spolupracovníků českobudějovické výstaviště zaujímá z hlediska plochy a návštěvníků republikově druhou pozici mezi veletržními správami a výstavišti. |
 |
Josef Průdek
medaile udělena 2011
Pan Josef Průdek zahájil svou uměleckou kariéru v roce 1969 jako barytonista Jihočeského divadla, kde v následujících více než čtyřiceti letech ztvárnil přes sto pěveckých rolí. V roce 1990 byl jmenován šéfem operního souboru Jihočeského divadla a zásadním způsobem změnil operní dramaturgii zdejší scény. Mimo jiné se také zasloužil o to, že se operní představení stala pevnou součástí letního programu na Otáčivém hledišti.
V letech 1996 až 2002 působil Josef Průdek v čele opery Národního divadla v Praze, jako režisér hostoval také v operních domech v Německu, Portugalsku a na Slovensku. Nastudoval téměř padesát operních a operetních inscenací, přičemž za vrchol jeho kariéry je vedle působení v Národním divadle považováno také letošní představení Leoncavallových Komediantů, v nichž režijně vedl světoznámého tenoristu José Curu.
Od roku 2002 je Josef Průdek také pěveckým pedagogem na českobudějovické Konzervatoři. |
|
|
Louise Hermanová
medaile udělena 2009
Paní Louise Hermanová je bývalá vězenkyně koncentračních táborů Terezín, Osvětim a Bergen-Belsen, kam ji spolu s dalšími deportovali nacisté. Přežila 400 kilometrů dlouhý pochod smrti vedoucí z Christianstadtu do Flossenbürgu. Během druhé světové války přišla o všechny příbuzné. Tuto svou tragickou zkušenost se dlouhodobě snaží předávat současným generacím, především mládeži, a to jak v České republice, tak v Německu.
Je činná ve sdružení Terezínská iniciativa, které dbá o to, aby byla důstojným způsobem uchována památka těch, kteří nacistické konečné řešení židovské otázky nepřežili. |
 |
Antonín Kazil
medaile udělena 2009
Pan Antonín Kazil patří mezi výrazné představitele kulturního života v Jihočeském kraji. V roce 1990 připravil slavnostní koncert k odhalení busty světoznámé pěvkyně Emy Destinnové a uvedl tak v život tradici hudebního festivalu, která v letošním roce vyvrcholila již 20. ročníkem Hudebních slavností Emy Destinnové. Zásluhou Antonína Kazila a díky jeho nasazení získal festival během dvaceti let značné renomé a po právu náleží do kategorie nejrespektovanějších festivalových projektů v České republice.
Pan Antonín Kazil stojí rovněž v čele Jihočeské společnosti přátel hudby, jež iniciovala projekt vybudování Koncertního a kongresového centra Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích. |
 |
Josef Němec
medaile udělena 2009
Boxer Josef Němec je ledendou českobudějovického sportu. Během své více než dvacetileté kariéry odboxoval 702 zápasů, z toho 656x vyšel z ringu vítězně. Je jedenáctinásobným mistrem Československa, zúčastnil se olympijských her v Melbourne, Římě a Tokiu, přičemž z olympiády v Římě si v roce 1960 přivezl bronzovou medaili. Bojoval také na mistrovství Evropy v Praze, Luzernu, Bělehradu a Moskvě, odkud se v roce 1963 po památném finále s hlavním favoritem turnaje, domácím Andrejem Abramovem, vrátil se zlatou medailí a titulem boxerského mistra Evropy v těžké váze.
Josef Němec stále aktivně působí v českobudějovickém boxerském dění, je čestným prezidentem extraligového týmu BUDWEISER SAMSON BOXING CLUB a ve svém oddílu Box club Táty Němce dodnes trénuje mladé borce. |
 |
Robert Sak
medaile udělena 2009
Docent Robert Sak náleží k výrazným osobnostem vědeckého a kulturního života našeho města. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1956 žije v Českých Budějovicích, kde byl nejprve redaktorem, posléze šéfredaktorem nakladatelství Růže, které se především jeho zásluhou přeměnilo v podnik významně ovlivňující kulturní ovzduší šedesátých let. Možnost publikování Robertu Sakovi přerušila normalizace, která pro něj po dvacet let znamenala vyhnanství v tovární hale slévárny Škoda.
Od roku 1990 působí docent Sak na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Je autorem celé řady vědeckých prací, mimo jiné monografií o Františku Ladislavu Riegrovi, Bedřichu Fučíkovi a Josefu Jungmannovi či knihy o československých legionářích v Rusku s názvem Anabáze. |
 |
Viera Straškrábová
medaile udělena 2009
Doktorka Viera Straškrábová je zakladatelkou české školy mikrobiální ekologie vody, tedy odvětví, které je velmi důležité zejména pro vodohospodářskou činnost zaměřenou na řízení kvality vody v řekách a údolních nádržích.
Do Českých Budějovic přešla v roce 1981 v souvislosti s reorganizací tehdejší Československé akademie věd. V letech 1990 až 1998 byla první ředitelkou nově vzniklého Hydrobiologického ústavu. Vedle svého působení v Akademii věd se rovněž aktivně účastnila příprav založení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a významně přispěla k rozvoji její Biologické, dnes Přírodovědecké fakulty.
Doktorka Viera Straškrábová je autorkou více než stovky původních vědeckých prací, vždy aktivně pracovala na převádění výsledků svého výzkumu do praxe. V letošním roce byla za celoživotní přínos vědě nominována na ministerstvem školství vyhlašovanou Cenu Milady Paulové. |
 |
Karel Fořt
medaile udělena 2008
Skautský vůdce, kněz, misionář, redaktor Rádia Svobodná Evropa. Za 2. světové války byl jako skautský vůdce vězněn gestapem, v roce 1948 vysvěcen na kněze a sloužil jako kaplan ve Vimperku, odkud v roce 1950 odešel do exilu. Jako misionář působil sedm let v Alžírsku a na Sahaře, poté se vrátil do Německa, kde se staral o krajany a pracoval v náboženském vysílání Rádia Svobodná Evropa. V roce 1965 byl jmenován vedoucím duchovní služby pro Čechy v Západním Německu a od roku 1980 řídil náboženské vysílání Radia Svobodná Evropa v Mnichově, kde pracoval až do přesunu této stanice do Prahy (1994).
V současnosti střídavě žije v Mnichově a v Kněžském domově v Českých Budějovicích. |
 |
Věroslav Mertl
medaile udělena 2008 Spisovatel, publicista, básník. Nositel Státní ceny za literaturu za rok 2001 za román Hřbitov snů a esejistickou tvorbu v 90. letech. Řada jeho knih byla přeložena do němčiny a polštiny. Ve svých křesťansky inspirovaných dílech se zaměřuje na otázky morálky a etiky, sondy do psychologie a vztahů mezi lidmi. Po studiu na českobudějovické Obchodní akademii pracoval mezi lety 1949 a 1968 jako úředník. Poté byl dva roky redaktorem jihočeského nakladatelství Růže, kde založil a vedl až do jeho zákazu literární měsíčník Arch. V období 1971-1991 byl tajemníkem Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích, v současnosti je čestným předsedou Jihočeské obce spisovatelů. |
 |
Miloš Velemínský
medaile udělena 2008
Profesor Miloš Velemínský je známý lékař, čelný představitel a tvůrce české sociální pediatrie, autor mnoha publikací, vědeckých studií a odborných článků. V roce 1960 absolvoval lékařskou fakultu v Praze, poté působil na dětských odděleních v Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích, v letech 1980-1997 byl primářem dětského a posléze novorozeneckého oddělení českobudějovické nemocnice. V roce 1991 začal spolupracovat s nově vzniklou Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity, rozšířil své vědecké aktivity. V letech 1998-2004 byl proděkanem pro vědu a výzkum a poté se stal děkanem.
Jeho dílo lékaře, vědce a vysokoškolského pedagoga je rozsáhlé a přesahuje do mnoha oblastí, svým interdisciplinárním přístupem se podílel na ustavení sociální pediatrie jako samostatného oboru, který se zabývá nejen otázkami zdraví, ale i širšími souvislostmi (psychické zdraví dítěte, jeho společenské prostředí apod.), které umožňují účinnou komplexní péči o dítě. |
 |
Jaroslav Pouzar
medaile udělena 2008
Legenda českého a českobudějovického hokeje, první československý a celkem trojnásobný vítěz Stanley Cupu, dvojnásobný mistr světa (k tomu 3x stříbrný a 1x bronzový). Stříbrný medailista ze zimních olympijských her 1976, druhé místo v Kanadském poháru 1976.
Svou hokejovou kariéru zahájil v roce 1969 v Motoru České Budějovice a působil zde až do roku 1982, přičemž se stal se 279 nastřílenými brankami historicky nejlepším střelcem českobudějovického týmu. Poté působil v NHL, kde s týmem Edmonton Oilers třikrát získal Stanley Cup a na konci 80. let v Západním Německu, kde se stal vítězem tamní ligy s týmem Rosenheimu. V 90. letech se vrátil do Českých Budějovic, začal podnikat a v letech 1992 až 1998 byl prezidentem HC České Budějovice. Ve vedení klubu se pohyboval až do roku 2004 a celkem pětkrát také usedl na trenérskou lavici.
Angažoval se i ve správě věcí veřejných, v letech 1994-1998 byl členem rady města. |