město_České Budějovice

Pan JAROSLAV MRKVAN zachránil 9. dubna 2010 dvouleté dítě, když ho nedaleko fotbalového stadionu vytáhl z řeky Vltavy.

Při cestě na kole domů si pan Mrkvan všiml chlapce jedoucího na dětské plastové motorce, který nestačil zastavit na břehu a sjel rovnou do řeky.

Pan Mrkvan odhodil své jízdní kolo a bez váhání do vody vběhl.

Doplaval k chlapci a spolu s kolemjdoucí ženou jej vytáhl na břeh.

Pan Jaroslav Mrkvan oslavil v letošním roce své 83. narozeniny.

Příslušník Odboru služby dopravní policie podpraporčík JAROMÍR PEŠEK zachránil v pondělí 5. září 2011 v českobudějovickém parku Na Sadech člověka, kterému hrozilo, že se udusí.

Poté, co podpraporčík Pešek přiběhl k davu pozorujícímu muže postiženého epileptickým záchvatem, okamžitě zavolal záchrannou službu a bezprostředně poskytl muži první pomoc.

Po příjezdu záchranné služby lékaři potvrdili, že Jaromír Pešek svým bezprostředním zásahem zachránil postiženého před téměř jistou smrtí.

V případě pana podpraporčíka Peška se jedná již o druhou záchranu lidského života.

Před třemi lety pomohl na Lannově třídě muži, kterého také postihl záchvat padoucnice.

Pan MARTIN RAK projevil schopnost rychlého úsudku a odvahu při svém bezprostředním a neohroženém zásahu v sobotu 16. července 2011, kdy poblíž mostu v Nové Peci spadlo malé letadlo se dvěma lidmi na palubě.

Pan Martin Rak se tou dobou nacházel poblíž místa události a reagoval na vzniklou situaci okamžitě a bez váhání.

S nasazením vlastního života oba postižené členy posádky uhasil, zavolal zdravotnickou záchrannou službu a do příjezdu záchranných složek poskytoval oběma zraněným první předlékařskou pomoc.

Pan Martin Rak pracuje jako učitel na Základní škole v Kubatově ulici.

Příslušník Obvodního oddělení Suché Vrbné nadpraporčík LADISLAV ŠKOPEK se v pátek 5. srpna 2011 podílel spolu se svými kolegy nadpraporčíkem Vladimírem Lavičkou a praporčíkem Tomášem Kaňkou na bezprostřední záchraně tonoucí ženy.

Po přijatém oznámení, že na hladině rybníka Na Hliníku se nachází bezvládné lidské tělo, se policisté okamžitě vydali na místo.

Poté, co si všimli, že se starší ženě ležící ve vodě pohnuly prsty na ruce, neváhali a skočili do vody.

Nadpraporčík Ladislav Škopek doplaval k tělu, uvolnil popruh, který měla žena omotaný kolem krku, a táhnul ji ke kolegovi.

Oba pak doplavali k břehu, zahájili nepřímou masáž srdce a dýchání z plic do plic.

Lékař rychlé zdravotnické pomoci konstatoval, že policisté svým okamžitým zásahem zachránili jedenašedesátileté ženě život.

Nadpraporčík VLADIMÍR LAVIČKA z Obvodního oddělení Suché Vrbné se v pátek 5. srpna 2011 spolu se svými kolegy podílel na bezprostřední záchraně tonoucí ženy.

Spolu s nadpraporčíkem Ladislavem Škopkem skočil pan Vladimír Lavička pro ženu do vody, společně ji vytáhli na břeh a zahájili její resuscitaci.

 Pan Tomáš Kaňka se bohužel nemohl zúčastnit slavnostního předávání medailí ze zdravotních důvodů, proto jeho oficiální fotografie není k dispozici a bude doplněna později.

Příslušník Obvodního oddělení Suché Vrbné praporčík TOMÁŠ KAŇKA v pátek 5. srpna 2011 zasahoval spolu se svými kolegy nadpraporčíkem Ladislavem Škopkem a nadpraporčíkem Vladimírem Lavičkou u rybníka Na Hliníku při záchraně tonoucí ženy.

Praporčík Kaňka zavolal prostřednictvím operačního důstojníka rychlou zdravotnickou pomoc a až do jejího příjezdu se podílel na oživování ženy.

plk. Milan Malý (*30. 9. 1923) - medaile udělena 2008

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava nasazen do válečné výroby. Spolu se dvěma kamarády uprchnul, aby se mohl přidat k československým jednotkám ve Francii. Přes Jugoslávii se dostali do sběrného tábora v Bejrútu, přičemž se vydával za staršího, aby ho do armády vůbec přijali. Přesun do Francie však neuskutečnil, neboť ta mezitím padla (1940). Československé útvary byly přesunuty do Haify pod velení plk. Klapálka a po výcviku přišlo bojové nasazení u Tobruku (1941), kde Milan Malý setrval půl roku. V roce 1942 se přihlásil do RAF a úspěšně absolvoval výcvik ve Velké Británii a v Kanadě a nakonec se stal nejmladším příslušníkem 312. československé stíhací perutě. Po válce působil u letectva do roku 1948, mj. pomáhal s výcvikem izraelských pilotů na českobudějovickém letišti, ale potom byl při komunistické persekuci pilotů RAF z armády propuštěn. Pracoval jako dělník v budějovické Igle a posléze jako technolog. Po srpnu 1968 byl za distribuci novin Pražského jara převeden na dělnickou profesi v kalírně. Po roce 1989 se dočkal rehabilitace. Je nositelem tří československých a tří britských válečných vyznamenání.

pprap. Drahomír Malý (*3. 9. 1966) - medaile udělena 2008

Příslušník Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje se podílel v listopadu 2006 spolu se svým kolegou Romanem Pudivítrem na úspěšném zásahu v novostavbě autobusového nádraží. Oheň tam způsobil výbuch propan-butanové láhve a ohrožoval další tři nádoby. Oba hasiči prokázali obrovskou statečnost, když natáhli vodní proud na těžce přístupné místo na staveništi, odkud zbylé lahve ochlazovali, tváří v tvář možnému dalšímu výbuchu. S nasazením  vlastního života tak zabránili další explozi a škodám na majetku a zdraví. 

Člen Skupiny služební kynologie Policie ČR Správy Jihočeského kraje. Na začátku září se účastnil Evropského srazu Harley-Davidson v Rakousku. Při zpáteční cestě na dálnici obětavě pomohl motocyklistovi, který havaroval - pravděpodobně příčinou mikrospánku - a utrpěl těžká zranění. Při poskytování pomoci zjistil, že se shodou okolností jedná o Čecha, Jiřího Zemana z Plzně. Podle pokynů přivolaných zdravotníků udržoval raněného komunikací v češtině při vědomí a tlumočil mu pokyny zdravotníků, čímž výrazně pomohl zachránit jeho život. Po převezení raněného vrtulníkem do nemocnice vyřídil s rakouskými policisty veškeré náležitosti související s dopravní nehodou a nadto zařídil i vyrozumění rodiny zraněného v Čechách.

nstržm. Roman Pudivítr (*21. 5. 1978) - medaile udělena 2008

Příslušník Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje se podílel v listopadu 2006 spolu se svým kolegou Drahomírem Malým na úspěšném zásahu v novostavbě autobusového nádraží. Oheň tam způsobil výbuch propan-butanové láhve a ohrožoval další tři nádoby. Oba hasiči prokázali obrovskou statečnost, když natáhli vodní proud na nebezpečné a těžce přístupné místo na staveništi, odkud zbylé lahve ochlazovali, tváří v tvář možnému dalšímu výbuchu. S nasazením  vlastního života tak zabránili další explozi a škodám na majetku a zdraví.

Profesor VÁCLAV BŮŽEK působí od roku 1991 jako ředitel Historického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v letech 2004 až 2011 stál v jejím čele.

Z pozice rektora se významným způsobem zasadil o optimalizaci vnitřní struktury Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a vytvořil tak dobrý základ jejího dalšího rozvoje.

Podařilo se mu významně rozšířit nabídku studijních programů a navýšit počet univerzitních součástí z pěti na současných osm fakult a jeden vysokoškolský ústav.

Zásadní měrou se zasloužil také o rozšíření univerzitního kampusu ve Čtyřech Dvorech o nové budovy rektorátu a univerzitní knihovny.

Během působení profesora Václava Bůžka v čele Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích narostl počet jejích studentů o více než polovinu – z 8500 v roce 2004 na více než 13 tisíc v roce 2010.

Profesor Václav Bůžek je autorem několika desítek vědeckých studií publikovaných v domácích i zahraničních odborných časopisech a také mnoha knižních monografií zabývajících se především hospodářskými, kulturními a sociálními dějinami české a středoevropské šlechty a šlechtických dvorů v raném novověku.

Pan VÁCLAV JOHANUS se ve své profesionální výtvarné činnosti věnuje volné a užité grafice, kresbě, novinové a knižní ilustraci a kreslenému humoru.

Uspořádal přes 60 samostatných výstav a účastnil se více než stovky výstav společných. Za karikaturu, grafiku a hračky získal ocenění.

Výtvarnou dráhu zahájil Václav Johanus na přelomu 60. a 70. let geometrickou kresbou v oblasti kresleného humoru. Jeho tvorbu charakterizují hravost a humorná nebo groteskní zkratka.

Od konce šedesátých let pravidelně spolupracuje s redakcemi novin a časopisů.

Václav Johanus je zakladatelem galerie Hrozen, která se od roku 1998 zaměřuje na prezentaci děl špičkových tuzemských a zahraničních grafiků, ilustrátorů, grafických designérů a karikaturistů od šedesátých let po současnost.

Za svou třináctiletou působnost Galerie Hrozen připravila na 80 autorských a tematicky zaměřených výstav. Svá díla zde představili například Adolf Born, Jiří Kolář či Karel Valter.

Pan IVAN MÁNEK byl v roce 1949 jako osmnáctiletý student reálného gymnázia zatčen příslušníky Státní bezpečnosti za členství v protikomunistické organizaci Za pravdu, založené Karlem Peckou. Ivan Mánek byl za zločin „sdružování proti státu“ odsouzen ke čtyřem rokům těžkého žaláře a ztrátě občanských práv. Trest odpykal v uranových dolech na Jáchymovsku.

Po propuštění v roce 1953 byl jako „občan politicky nespolehlivý“ zařazen k Pomocným technickým praporům do vojenských táborů nucených prací, kde strávil dalších 26 měsíců. Následně pracoval jako pomocný dělník, topič či strojník.

V sedmdesátých letech byl kvůli svým občanským postojům v době Pražského jara sledován Státní bezpečností a evidován jako „nepřátelská osoba komunistického režimu“.

Pan Ivan Mánek je zakládajícím a dlouholetým funkcionářem Svazu Pomocných technických praporů a členem Konfederace politických vězňů.

V roce 1989 spoluzakládal skautskou organizaci, po pádu komunistického režimu byl za Občanské fórum kooptován do tehdejšího Městského národního výboru v Českých Budějovicích a od roku 1994 mu občané pravidelně dávají důvěru ve volbách do městského zastupitelstva, ve kterém je jediným aktivním účastníkem třetího odboje.

Svou tragickou zkušenost s komunistickým režimem dlouhodobě předává během přednášek a besed současným generacím.

Letos v květnu se pan Ivan Mánek dožil 80 let.

Paní MARCELA PAYEROVÁ stála od poloviny června 1990 až do letošního září v čele akciové společnosti Výstaviště České Budějovice.

Během jejího působení došlo k nejvýraznějšímu nárůstu výstavních aktivit v historii výstaviště a vznikla celá řada nových výstavních akcí.

Za dvacet jedna let navštívilo výstavní akce pořádané na výstavišti celkem téměř osm milionů lidí a desítky tisíc vystavovatelů.

Výstaviště má tak pro město České Budějovice vedle hospodářského i významný marketingový význam.

Díky práci paní Marcely Payerové a jejích spolupracovníků českobudějovické výstaviště zaujímá z hlediska plochy a návštěvníků republikově druhou pozici mezi veletržními správami a výstavišti.

Pan JOSEF PRŮDEK zahájil svou uměleckou kariéru v roce 1969 jako barytonista Jihočeského divadla, kde v následujících více než čtyřiceti letech ztvárnil přes sto pěveckých rolí.

V roce 1990 byl jmenován šéfem operního souboru Jihočeského divadla a zásadním způsobem změnil operní dramaturgii zdejší scény.

Mimo jiné se také zasloužil o to, že se operní představení stala pevnou součástí letního programu na Otáčivém hledišti.

V letech 1996 až 2002 působil Josef Průdek v čele opery Národního divadla v Praze, jako režisér hostoval také v operních domech v Německu, Portugalsku a na Slovensku.

Nastudoval téměř padesát operních a operetních inscenací, přičemž za vrchol jeho kariéry je vedle působení v Národním divadle považováno také letošní představení Leoncavallových Komediantů, v nichž režijně vedl světoznámého tenoristu José Curu.

Od roku 2002 je Josef Průdek také pěveckým pedagogem na českobudějovické Konzervatoři.

Louise Hermanová (*8. května 1916) - medaile udělena 2009

Bývalá vězenkyně koncentračních táborů Terezín, Osvětim a Bergen-Belsen, kam ji spolu s dalšími deportovali nacisté. Přežila 400 kilometrů dlouhý pochod smrti vedoucí z  Christianstadtu do Flossenbürgu. Během druhé světové války přišla o všechny příbuzné. Tuto svou tragickou zkušenost se dlouhodobě snaží předávat současným generacím, především mládeži, a to jak v České republice, tak v Německu. Je činná ve sdružení Terezínská iniciativa, které dbá o to, aby byla důstojným způsobem uchována památka těch, kteří nacistické konečné řešení židovské otázky nepřežili.

Antonín Kazil (*6. prosince 1942) - medaile udělena 2009

Patří mezi výrazné představitele kulturního života v Jihočeském kraji. V roce 1990 připravil slavnostní koncert k odhalení busty světoznámé pěvkyně Emy Destinnové a uvedl tak v život tradici hudebního festivalu, která v letošním roce vyvrcholila již 20. ročníkem Hudebních slavností Emy Destinnové. Zásluhou Antonína Kazila a díky jeho nasazení získal festival během dvaceti let značné renomé a po právu náleží do kategorie nejrespektovanějších festivalových projektů v České republice.

Pan Antonín Kazil stojí rovněž v čele Jihočeské společnosti přátel hudby, jež iniciovala projekt vybudování Koncertního a kongresového centra Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích.

Josef Němec (*25. září 1933) - medaile udělena 2009

Boxer, legenda českobudějovického sportu. Během své více než dvacetileté kariéry odboxoval 702 zápasů, z toho 656x vyšel z ringu vítězně. Je jedenáctinásobným mistrem Československa, zúčastnil se olympijských her v Melbourne, Římě a Tokiu, přičemž z olympiády v Římě si v roce 1960 přivezl bronzovou medaili. Bojoval také na mistrovství Evropy v Praze, Luzernu, Bělehradu a Moskvě, odkud se v roce 1963 po památném finále s hlavním favoritem turnaje, domácím Andrejem Abramovem, vrátil se zlatou medailí a titulem boxerského mistra Evropy v těžké váze.

Josef Němec stále aktivně působí v českobudějovickém boxerském dění, je čestným prezidentem extraligového týmu BUDWEISER SAMSON BOXING CLUB a ve svém oddílu Box club Táty Němce dodnes trénuje mladé borce. 

doc. Robert Sak (*19. ledna 1933) - medaile udělena 2009

Náleží k výrazným osobnostem vědeckého a kulturního života našeho města. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1956 žije v Českých Budějovicích, kde byl nejprve redaktorem, posléze šéfredaktorem nakladatelství Růže, které se především jeho zásluhou přeměnilo v podnik významně ovlivňující kulturní ovzduší šedesátých let. Možnost publikování Robertu Sakovi přerušila normalizace, která pro něj po dvacet let znamenala vyhnanství v tovární hale slévárny Škoda.

Od roku 1990 působí docent Sak na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Je autorem celé řady vědeckých prací, mimo jiné monografií o Františku Ladislavu Riegrovi, Bedřichu Fučíkovi a Josefu Jungmannovi či knihy o československých legionářích v Rusku s názvem Anabáze.

RNDr. Viera Straškrábová, DrSc. (*27. 5. 1934) - medaile udělena 2009

Zakladatelka české školy mikrobiální ekologie vody, tedy odvětví, které je velmi důležité zejména pro vodohospodářskou činnost zaměřenou na řízení kvality vody v řekách a údolních nádržích.

Do Českých Budějovic přešla v roce 1981 v souvislosti s reorganizací tehdejší Československé akademie věd. V letech 1990 až 1998 byla první ředitelkou nově vzniklého Hydrobiologického ústavu. Vedle svého působení v Akademii věd se rovněž aktivně účastnila příprav založení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a významně přispěla k rozvoji její Biologické, dnes Přírodovědecké fakulty.

Doktorka Viera Straškrábová je autorkou více než stovky původních vědeckých prací, vždy aktivně pracovala na převádění výsledků svého výzkumu do praxe. V letošním roce byla za celoživotní přínos vědě nominována na ministerstvem školství vyhlašovanou Cenu Milady Paulové.

Mons. Karel Fořt (*8. 11. 1921) - medaile udělena 2008

Věroslav Mertl (*30. 3. 1929) - medaile udělena 2008

prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. (*14. 8. 1936) - medaile udělena 2008

Děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity, známý lékař, čelný představitel a tvůrce české sociální pediatrie, autor mnoha publikací, vědeckých studií a odborných článků. V roce 1960 absolvoval lékařskou fakultu v Praze, poté působil na dětských odděleních v Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích, v letech 1980-1997 byl primářem dětského a posléze novorozeneckého oddělení českobudějovické nemocnice. V roce 1991 začal spolupracovat s nově vzniklou Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity, rozšířil své vědecké aktivity. V letech 1998-2004 byl proděkanem pro vědu a výzkum a poté se stal děkanem. Jeho dílo lékaře, vědce a vysokoškolského pedagoga je rozsáhlé a přesahuje do mnoha oblastí, svým interdisciplinárním přístupem se podílel na ustavení sociální pediatrie jako samostatného oboru, který se zabývá nejen otázkami zdraví, ale i širšími souvislostmi (psychické zdraví dítěte, jeho společenské prostředí apod.), které umožňují účinnou komplexní péči o dítě. 

Jaroslav Pouzar (*23. 1. 1952) - medaile udělena 2008

Legenda českého a českobudějovického hokeje, první československý a celkem trojnásobný vítěz Stanley Cupu, dvojnásobný mistr světa (k tomu 3x stříbrný a 1x bronzový). Stříbrný medailista ze zimních olympijských her 1976, druhé místo v Kanadském poháru 1976.