Architektonická soutěž na Park Čtyři Dvory - třetí místo

Třetí místo v architektonické soutěži na podobu Parku Čtyři Dvory přisoudila soutěžící porota na svém hodnotícím zasedání (1,1 MB)Obsah se otevírá do nového okna návrhu číslo 13 autorů Kryštof Štulc (Praha), Tereza Mácová (Praha), Ilona Vybíralová (Ostrava - Poruba). Na návrhu spolupracovali také Jana Myšková a Ferdinand Leffler.

Výtah z průvodní zprávy (celý text: pdf (467,3 kB)Obsah se otevírá do nového okna)

Projektové řešení: zdůvodnění navrhovaného řešení

Rachot vojenské techniky ustal a změnil se v otupělé ticho. Nyní jen vítr v otevřené krajině bystří naše smysly. Území bývalého vojenského cvičiště rozorané a zvlněné pásy tanků s čitelnými stopami minulé historie a půda chudá jako troud má poskytnout novou vláhu pro život rejnoka. V současnosti a to i přes blízkost řeky Vltavy a přilehlých rybníků, zdá se jakby rejnok ležel mimo životodárnou vláhu, jakoby měl teprve vplout do vodní krajiny.

Plánovaná stavba koncertní haly a kongresového centra, místně známá jako Rejnok, byla hlavním impulsem pro řešení půdorysné struktury parku. Rozmístění cest směrem od budovy Rejnoka bylo řešeno ve vlnách gradujících od přírodní krajiny směrem k formálnímu parteru. Nedaleká rybniční soustava jakoby vypukla v příboj, který se ve volných vlnách snaží elektrizujícího tvora nabít, polapit a oživit.

Voda a její podoby se proplétá parkem jako červená nit. Inspirace organickými liniemi symbolizující vlny však koresponduje i s využitím minulým. Území vojenského cvičiště bylo zvlněno a propleteno nepravidelnými cestičkami. Spleť cestiček, terénní modelace a periodické tůně vzniklé v antropogenních depresích neumožňují přímí směr chůze. Organika současné cestní sítě byla respektována i v návrhu.

Dalším vstupem pro zvolené architektonické řešení a práci s materiály bylo využití minulé v kontrastu s plánovanou adaptací plochy na právoplatnou součást organizmu města České Budějovice. Beton ve formě panelů, stavebních materiálů budov a oplocení je stále přítomen na lokalitě. Přímo na řešeném území byly situovány tři budovy se zastavěnou plochou cca 1500 m2, zpevněné povrchy cest tvořily necelé 2000m2, v rámci řešeného území bylo i oplocení v délce 500m. V současnosti jsou všechny objekty zbourány. Přestože v zadávací dokumentaci nejsou blíže specifikovány demoliční práce. Lze na základě terénní pochůzky a historické analýzy usuzovat na částečné ponechání základů budov a oplocení na lokalitě. Tato skutečnost, v souvislosti s technologickým postupem provedené demolice, kdy na celém řešeném území jsou viditelně ponechány velikostně rozdílné úlomky stavební suti a zastoupení přirozeně méně kvalitních jílovito-písčitých půd utužených pojezdem vojenské techniky, je příčinou druhově chudé vegetace na celém řešeném území a navazujících pozemcích. Právě beton a pravděpodobnost ponechání základů budov a drobných stavebních prvků. Byl dalším vstupem pro navrhované řešení. Rozsáhlejší zpevněné pozemky byly situovány do míst bývalých staveb (přesná pozice staveb byla zjištěna na základě georeferencování leteckých snímků v prostředí GIS software). Beton jako reminiscence na dobu minulou a zároveň reflektující dobu příchozí je jedním z hlavních materiálů použitých při realizaci atypického mobiliáře, pohledových a dělících zdí ale například i při realizaci novodobého skateparku.

Plánovaná výstavba změní toto území k nepoznání. Nové obytné budovy budou dány do kontrastu s velkorysou architekturou Rejnoka a sportovního hokejového stadionu realizováno v současném stylu plechového brnění. Park reflektuje všechny tyto kontrasty a s využitím pohledového betonu zklidňuje a na vhodných místech volně navazuje na sousední funkční využití.

Programové řešení parku

Jak bylo výše uvedeno, park je řešen v půdorysných vlnách. V rámci těchto vln je členěno i programové vybavení parku dělící se na tři části formální, sportovně-relaxační a přírodně krajinářskou.

Hlavní idea

Hlavní ideou návrhu, jakýmsi příběhem, je zde voda. Vycházející ze stavby rejnoka a jeho dynamičnosti, nedaleké rybniční krajiny a několika mokřadních společenstvech, spíše ostrůvků, na ploše stavby.

Voda se projevuje čistě ideově a v případě že nebude stavba rejnoka realizována bude park fungovat i v návaznosti na jinou centrální stavbu podobného funkčního využití.

Formální část parku

Tato část bezprostředně navazuje na stavbu Rejnoka. Vzhledem k nekoordinovanému pohybu návštěvníků směrem od Rejnoka do parku, bylo v těchto místech využito zpevněného povrchu po celé délce hranice pozemku parku se stavbou Rejnoka. Zpevněný povrch není jednolitý. V dlažbě z betonových desek jsou umístěné zelené ostrůvky. Pozice ostrůvků a jejich velikost je odvislá od os vnitřního interiéru Rejnoka. Inspirací k danému řešení byly kapky vody gravitačně se přibližující k zemskému povrchu. Jak země svou silou přitahuje drobné kapky deště, tak jsou i zelené ostrůvky směřovány k stěžejní stavbě celého prostoru. Kapky jakoby z exteriéru parku pomalu vstupovaly do interiéru Rejnoka. V této části dochází ke gravitačnímu propojení vnitřní a vnější části středového parteru Čtyři dvory. Propojení jako jeden z hlavních principů bylo uplatněno i při řešení stavby kiosku. Umístěného taktéž ve formální části parku. Architektonické řešení kiosku je pojato, jako souběh dvou samostatných částí, kavárny a půjčovny sportovního vybavení, propojených společným zázemím. Kiosek je koncipován jako nenápadný vnitřní prostor parku. Ze zadní strany vplouvá pod terénní modelaci a z přední směřuje velká skleněná vitrína do formálního parteru. Optické propojení interiéru kavárny s navazujícími pozemky podtrhuje symbol vody a to především její čirost. Nedaleko kiosku a jeho venkovního posezení je situováno i dětské hřiště s herními prvky symbolizujících moře. Kiosek i s dětským hřištěm se nachází ve druhé a třetí vlně parku. V této části je zpevněný povrch tvořen mlatem. Jednotlivé vlny jsou v půdoryse vyznačeny tenkými rovně řezanými betonovými pásy. Mobiliář v této části je směřován mezi rozšířená místa kapiček vody. Nepravidelným rozmístěním laviček dochází k vytváření samostatných diskuzních skupinek typických pro uměleckou společnost.

Relaxační a sportovní část parku

Sportovní část volně navazuje na část formální, kdy dochází na několika místech k jejich vzájemnému prolínání. Sportovní aktivity jsou lokalizovány do dvou samostatných ohnisek. Z čehož jedno je zaměřeno na širokou veřejnost a druhé je určeno pro skate aktivity. V části zaměřené pro širokou veřejnost můžeme nalézt venkovní posilovnu se čtyřmi stroji a herní povrchy určené pro streatball, venkovní squash a hřiště pro míčové hry. Celé zázemí sportovních aktivit je od ostatních části parku odděleno více etážovou zelení. Ze strany směrem do parku je navíc vytvořena terénní modelace plnící úlohu izolační, směrem od hřišť do parku. Na straně blíže k sportovnímu zázemí jsou do modelace zapuštěny ve dvou řadách nad sebou lavičky, miniaturní tribuna a odpočinkové místo po těžkém tréninku.

Druhé ohnisko sportovní části se nachází na protější straně parku. Skatepark je voně zapuštěn do terénu. Na základě sklonu a hloubky bočních stěn vznikají samostatné úseky tréninkových ramp s rozdílnou náročností. Skate park je pak na nejnižším patře volně průjezdný. Propojení jednotlivých skate ramp do organického tvaru, zapuštěného pod terén se vyhneme současně praktikujícím řešením, kdy několik samostatných tréninkových ramp tvoří nehomogenní rušivý prostor.

Krajinářská část

V této části dochází k celkovému zklidnění pohybu a komunikačních toků. Zde je část věnována přírodě a samotě. Mezi terénní modelace jsou směřovány vycházkové okruhy v travnatých pásech nebo tematické zahradě. Zde se vlny uklidňují. Voda se pomalu propojuje s krajinou. Vznikají zde periodické tůně a mokřady. Parková výsadba se volně propojuje s okolní přírodou. Travnatý parter je nahrazen loukou. Pravidelné záhony formální části jsou vystřídány přírodními bezúdržbovými výsadbami.

Principy organizace pohybu a začlenění parku do okolí

Při organizaci pohybu a plánování zpevněných ploch jsme vycházeli z budoucího využití navazujících pozemků, ale i ze současně využívaných pěších tras. Tok lidí, potenciální uživatelé a jejich účel vstupu a zdržení se v parku byl neopomenutelným údajem pro návrh projektového řešení. Území parku je vklíněno mezi dvě dopravní komunikace vytvářející výraznou antropogenní hranici celého území. Tyto silnice společně s plánovaným dopravním propojením silnice Strakonické a Milady Horákové, přes které mají vzniknout dvě mostní propojení, tvz. ekodukty, usměrňují pohyb do a z několika přechodů. Těmi nejdůležitějšími jsou místa vedle současně budované hokejové haly na ul. E. Rošockého a území nedaleko dopravní křižovatky Husovy třídy a Strakonické, naproti fotbalovému stadionu. Pokud zůstane krajina ze severu nadále otevřenou a prostupnou, lze předpokládat zachování tohoto dopravního propojení. V řešení pěších cest byl tento tah respektován.

V místech, kde současně zavyužívané pěší stezky vstupují do volné krajiny, za pomyslnou zdí parkové úpravy, byly do travnatých ploch vloženy betonové pásy. Rastr uložení pásů směrem do krajiny pomalu řídne, až úplně zmizí. Princip propojenosti byl uplatněn i ve vazbě parku na budovy Rejnoka. Ale i v místech čistě krajinářských principů, kde je možnost budoucího rozšíření parku severovýchodním směrem. Hlavní dopravní tepna a ústřední dopravní cesta parkové úpravy je diagonální linie propojující východní a západní část území. Okružní cestou, stezkou pro inline dráhu. U této okružní stezky jsou zároveň situovány zastavení stezky Buď fit. Některá zastavení mají podpořit fyzickou aktivitu těla některá naopak tu psychickou- pohled na vodní hladinu, zákoutí rozkvetlých květin a mnohá jiná.

Popis materiálového řešení

V rámci projektového řešení bylo pracováno se třemi druhy povrchů v různých obměnách a inovacích. Povrchem použitým pro linie cest je asfaltový kryt. Druhým a důležitějším materiálem využívaným nejen na zpevněné pochozí povrchy, ale v různých obměnách i pro herní povrchy, drobnou architekturu mobiliáře, i při stavbě skeletu kiosku je beton. S betonem jako s pocházím povrchem je pracováno v části před budovou Rejnoka, kdy je nástupní prostor do parku tvořen velkoformátovou dlažbou betonových desek. Tento povrch následně volně přechází do měkkého povrchu mlatu. V rámci mobiliáře jsou využívané kombinace betonu, dřeva a kovu.

Vegetační úpravy

Park byl řešen jako nízko údržbový a to především ve sportovně relaxační a krajinářské části. Do části formální jsou situovány okrasné záhony trvalek, které jsou ale pojaty jako extenzivní výsadby, s náročností údržby jednou do roka. V keřovém patru bylo pracováno především s volně rostoucími druhy okrasných dřevin, které v konkrétních místech tvoří nepropustnou clonu. V rámci stromové výsadby je počítáno s nenáročnými druhy dřevin včetně zástupců pionýrských druhů. Pro výsadby dřevin byly v některých částech, z výše uvedených důvodů, vytvořeny terénní modelace. Travnaté plochy jsou zastoupeny dvěma typy trávníků. Ve formální části se jedná o pobytový intenzivně kosený trávník, naopak v části krajinářské je v největší míře pracováno s loukou.

Koncept návrhu a vizualizace

Níže uvedené snímky jsou výřezem z celkem tří prezentačních panelů soutěžního návrhu (panel 1 (16,4 MB)Obsah se otevírá do nového okna, panel 2 (35,1 MB)Obsah se otevírá do nového okna, panel 3 (34,6 MB)Obsah se otevírá do nového okna).

Širší vztahy
Širší vztahy
Širší vztahy dopravy
Širší vztahy dopravy
Širší vztahy funkce
Širší vztahy funkce
Krajinná analýza
Krajinná analýza
Návrhové řešení
Návrhové řešení
Ptačí perspektiva
Ptačí perspektiva
Zázemí
Zázemí
Půdorys
Půdorys
Čelní pohled
Čelní pohled
Zadní pohled
Zadní pohled
Boční pohled
Boční pohled
Boční pohled II
Boční pohled II
Naposledy upravil: Bosák Michal (BosakM(zavináč)c-budejovice(tečka)cz)
Naposledy upraveno: 7.5.2012