Ulicemi města: J. V. Jirsíka

Ulice J. V. Jirsíka vede od pravého břehu Malše kolem hereckých domů a Biskupského gymnázia na Senovážné náměstí. Od roku 1946 se jmenovala Třída Klementa Gottwalda, používalo se krátce Gottwaldova. Začínala u divadla a končila u mostu přes Mlýnskou stoku. V letech 1948 až 1960 patřila k nejfrekventovanějším ulicím v centru města. Jezdily tudy v obou směrech trolejbusy linky Rožnov –Suché Vrbné, autobusy několika dalších linek a ulicí vedla státní silnice I. třídy číslo 3. U hereckých domů a naproti u „Armáďáku“ byly stanice trolejbusů. Na břehu Malše stála ještě k tomu benzinová pumpa. U Zlatého mostu byly proto osazeny první semafory ve městě. Situace se změnila postavením Krumlovského mostu v roce 1954, ale trolejbusy dál jezdily okolo divadla prokazatelně až do roku 1959.

Ulice se začala rýsovat za hradbami (přesněji za jejich zbytkem) po postavení Německého domu („Armáďáku“) v roce 1871. Lidově se označovala Am Zwinger. Oficiálně byla nazvána Spolkovou (Vereinhausgasse) v roce 1880 v souvislosti s Německým domem, ve kterém měl sídlo Spolek budějovických Němců. Roku 1921 byla ulice přejmenována na Musejní. K dalšímu přejmenování na Třídu Klementa Gottwalda v roce 1946 vyslovil Klement Gottwald souhlas a poděkoval občanům města (byl také ve městě osobně, ve Staliňáku, dnes Armáďák). Když se později stala Gottwaldova nenápadnou ulicí, uvažovaly politické orgány města o důstojnější ulici pro Klementa Gottwalda, ale nestihly to. Od 1. 1. 1991 je to ulice J. V. Jirsíka. Trochu se to pletlo s ulicí U Černé věže, která se také jeden čas jmenovala Jirsíkova.

Na dobovém snímku nestojí vlevo ještě herecké domy a mezi biskupským gymnáziem a sirotčincem je proluka. Herecké či divadelní domy byly postaveny v letech 1941 a 1942 podle projektu budějovického architekta Ceno Kosaka pro ubytování herců a zaměstnanců divadla. Je to jednotný blok, který oživil ulici a město rytmikou arkád loubí. Zajímavé je, že tato fotogenická sloupová kolonáda se příliš často nefotografuje. Proluku mezi biskupským gymnáziem a sirotčincem zaplnila stavba Obecné a měšťanské školy u sv. Karla Boromejského podle projektu Josefa Vobra. V této škole se nacházela v 1. patře tělocvična, která se používala jako hlediště k přilehlému 11 m hlubokému jevišti s kruhovým horizontem. V období 1. republiky se uvádělo, že je to největší divadelní sál ve městě. V přízemí vedle dílen pro praktická cvičení byla úschovna kol, poněvadž řada žáků jezdila do školy na kole.

V roce 1875 koupily Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského v těchto místech část hradeb a od soukeníků pozemek. Postavil se tam v roce 1886 sirotčinec, přesněji Vychovávací a vzdělávací ústav Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, v roce 1888 kostel Sv. Rodiny a později škola. Napřed musely „Boromejky“ chodit pro pitnou vodu do staré nemocnice. Postupně si vykopaly vlastní studnu, samy si pekly chleba a chovaly dvě kravičky.

Čilý ruch nastal ve Spolkové ulici po proražení Široké ulice v návaznosti na nově postavené městské muzeum a vznikající Doudlebskou ulici. Biskupské gymnázium způsobilo zboření hradební věže Mandy, ale ta vyloženě nepřekážela, prostě se Manda nelíbila stavebnímu úřadu. V Musejní ulici potom vznikl pěší uzel postavením biografu ROYAL. To byla také do Musejní otevřena Rybní ulice kolem c. k. policejních kasáren. V roce 1945 se uskutečnila v Musejní pozoruhodná akce – slavnostní postavení základního kamene nového Jihočeského divadla. Bizarnost spočívá v tom, že nové divadlo se nikdy nepostavilo a základní kámen po pár letech hodili zdravě naštvaní architekti a stavitelé do Mlýnské stoky. Později se v tom místě vztyčil Lenin.

in: Noviny českobudějovické radnice, číslo 12/2008, str. 3