Umění ve městě 2013

UMĚNÍ VE MĚSTĚ 2013

Pořadatel statutární město České Budějovice a partneři výstavy DVstav, Alšova jihočeská galerie a Hluboká nad Vltavou. Kurátor výstavy Michal Trpák.

Zahájení 12. 6. v 18:00 hodin na náměstí Přemysla Otakara II. uvede Michal Trpák a zahraje skupina Strong Coffee.

Výstava potrvá od 13. 6. do 29. 9., v době jejího trvání bude pět tematických přednášek vystavujících výtvarníků ve Wortnerově domě:

Sochařské Studio Bubec - Práce na rozhledně - 27.6. v 18.00 h
Čestmír Suška

Ve stínu mistra a v záři slunce 7.8. v 18:00 h
Olina Franco
Radek Andrle
Ivan Tlustý

Socha v architektuře a veřejném prostoru 11. 7. v 18:00 h
Michal Trpák
Jaroslav Chramosta

Příběhy soch – 18.9. v 18:00 h
Václav Fiala 

Ostravská univerzita a odkaz Maria Kotrby 6. 9. v 18:00 h
Jaroslav Koléšek
Jan Šneberger
 
 

LETÁK S PLÁNKEM ROZMÍSTĚNÍ JEDNOTLIVÝCH SOCH KE STAŽENÍ
  

-------------

UMĚNÍ VE MĚSTĚ 2013 - KOMENTÁŘ

Šestý ročník tradiční sochařské výstavy Umění ve městě se letos rozrůstá o další výstavní prostory, kterými jsou golfové hřiště a veřejné prostory v Hluboké nad Vltavou, a to díky partnerství Alšovy jihočeské galerie a města. Vzhledem k velikosti výstavních prostor a množství soch je 6. ročník pravděpodobně největší přehlídkou monumentálního, současného českého sochařství pod širým nebem v České republice.

Stejně jako v předchozích letech jde o výstavu především sochařskou, tedy o objekty monumentálních rozměrů, které opět obohatí, doplní nebo ozvláštní známé prostory. Sochy se stanou součástí měst po celé léto 2013, kdy budou konfrontovány nejen s okolním prostorem, ale především divákem, a to jak z řad milovníků výtvarného umění, tak široké veřejnosti nebo turistů. To je hlavní přínos výstavy ve veřejném prostoru, kdy se město a parky stávají galerií pod širým nebem a umění tak přichází za divákem do jeho přirozeného prostoru a nikoliv divák za uměním, jak se to děje v galeriích. V neposlední řadě umění přináší do prostoru nové nálady, podněty a nápady, čímž alespoň na dobu několika měsíců vnáší do uspěchaného racionálního a promyšleného světa trochu intuice, krásna nebo nezvyklých důvodů k zamyšlení a především trochu jiný pohled na svět kolem nás.

Pro rok 2013 přislíbilo účast na této výjimečné výstavě 14 sochařů napříč výtvarnými styly i generacemi, které však spojuje nadšení pracovat s různorodými materiály a přetvářet je v monumentální sochařské objekty. Koncept zde hraje svou roli, je námětem díla, které však má svou formu a vizuální výpověď, skrze kterou je možné myšlenku zachytit. Tyto myšlenky tedy nebudou poletovat nad městem a zahradou, jak tomu někdy bývá u konceptuálních výstav, ale budou pevně zakotveny v jednotlivých objektech a zarámovány do formy každého díla.

Obyvatelé nebo návštěvníci obou měst se tak budou moci vydat na letní sochařskou stezku. Ta začíná na budějovickém náměstí u nejmonumentálnějšího díla a také díla nejnáročnějšího na instalaci a transport, kterým je rozhledna s přívlastkem Šiška od Čestmíra Sušky. Tato vznikla přímo pro tuto výstavu. Skulptura patří do rodu údolních rozhleden, v kterých můžete stoupat nahoru a scházet dolů a pozorovat měnící se horizont. Je to jako když se noříte pod mořskou hladinu a postupně se vám odkrývají různé vrstvy podmořského života. Při umístění na náměstí se při pohybu nahoru a dolů rozhlednou odkrývají měnící se pohledy na fasády historických domů. Skulptura byla vyrobena z opuštěné cisterny, která se povalovala na poli v obci Slavětín poblíž Trutnova.

Další sochou, která bude instalována na náměstí je Dravec Jaroslava Chramosty. Z dravce můžeme tušit žraloka plujícího pod dlažbou náměstí, který hřbetní ploutví rozrážejíc dlažbu v noci svítí do tmy. Biologa napadne, zda-li se jedná o velrybáka nebo žraloka bílého, tedy býložravce nebo lidožrouta. Význam však může být úplně jiný, ploutev žraloka, dráp draka, nebo pařát dravce a nebo jen symbol, který v sobě nese mnoho emocí a asociací?

Pokud opustíme náměstí, dostaneme se na Zátkovo nábřeží, kde bude instalována drobná socha, která v sobě skrývá příběh krajiny od Václava Krčála. Po přejití mostu na Sokolský ostrov se dostaneme k Oharku ve tmě, který zvětšený do monumentálního měřítka Václavem Fialou, září svou žlutou barvou a dynamickou křivkou i ve dne.

O kousek dál, na slepém rameni Malše, letos vystřídají Tři Grácie, pro někoho milou pro jiné děsivou, chobotnici Elišku, která zde vody hlídala vloni. Sochy Radka Andrleho představují řecké bohyně půvabu a krásy a spolu s Múzami na vodě budou tančit celé léto po hladině řeky.

Bohyně bude ze střechy hotelu Budweis sledovat Myslitel Michal Trpáka, který již jednou v dialogu se svým kolegou usedl na budějovické náměstí. Tentokrát se do města vrací sám, snad proto, že myslitelů je málo a čím dál tím méně a v naší hektické a arogantní době chybí lidé, kteří nedělají unáhlená nebo účelová rozhodnutí.

Jiným mementem je pomník Barabům, vytvořený Václavem Fialou, který ovládne zákoutí u Piaristického kláštera. Barabové byli stavitelé železnic, kteří především razili tunely pro její prostup skrze kopce a hory. Jejich připomínka získává zvláštní význam v Budějovicích,  kde se mnoho těchto lidí podílelo na stavbě železnice do Lince.

Ve Wortnerově domě pak ovládnou sochy dvorek, vyroste zde dřevěná Zahrádka Ivana Tlustého, na kterou bude dohlížet “zahradník”, nebo spíše půlka zahradníka vlastně Půlfigura Jakuba Flejšara

Na pěší zónu se pak zakutálel mohutný prstenec Anuloid Lukáše Raise, nebo také matematickou mluvou rotační plocha, která vznikla otáčením kružnice kolem osy, která leží ve stejné rovině a nemá s ní společné body.

Pokud se poutník přesune za uměním o 11 km dále do Hluboké najde zde dalších devět soch.

Dvě z nich se zabydlí v Oranžerii u vstupu do Alšovy jihočeské galerie. Jedna z nich bude plout v prostoru, jelikož forma sochy je volně inspirována Mantou, podvodním ptákem poletujícím nad Krajinou II Václava Krčála. 

Poblíž přístaviště pak do krajiny bude rezonovat Leonardovo srdce částečně spoutané kamenem a částečně z něj osvobozené Jardou Koleškem.  V centru města obyvatelé a návštěvníci potkají kráčející stromy Šárky Mikeskové, které snad utekly z alejí a ztraceny v městě hledají domov, který však může být nedaleko. Domovina Jana Šnebergera, která je také tak nějak na útěku a vzhůru nohama vynesena dýmem, tak ční vznešeně na vrcholu a vznáší se nad městem. 

O kousek dále návštěvník narazí na fragmenty architektury, Klenby Ivana Tlustého, vystavěné nebo zapomenuté či vykopané. Nebo snad jsou to nosníky pro budoucí architekturu? To už je otázka pro každého poutníka, kam klenby Tlustého jeho fantazii zanesou.

U Munického rybníka pak znavený poutník může usednout na lavičku Jakuba Flejšara. Po odpočinku je možné se vydat hledat štěstí ke golfovému hřišti, kde vyrostou 6 m vysoké houbičky Michala Trpáka.

Co je štěstí? Zlatá muška, lysohlávky a nebo si ho každý nosí v sobě, nebo jeden v druhém? Snad ho někdo najde při usednutí do trávy u nohou “houbiček” a nebo při náhodných setkáních  pod klobouky lysohlávek v noci zářících do tmy rozličnými barvami, a nebo...

Sochařskou stezku je možné završit na Vysoké noze Martina Pertla pohledem do krajiny a dohlédnout třeba i na Dračí bránu Oliny Franco instalovanou poblíž baseballového hřiště. Ti nejodvážnější mohou projít skrz a zakončit tak své sochařské putování.

Text: Michal Trpák