Generál Josef Mašín bude mít v Budějovicích pamětní desku
Pamětní deska generálu Josefu Mašínovi bude slavnostně odhalena ve čtvrtek 29. června v 16.00 hodin na zdi Žižkových kasáren, kde před sto lety sloužil. V Dvořákově ulici naproti vjezdu do autobusového nádraží se v předvečer 81. výročí jeho popravy sejdou dcera Zdena Mašínová, historik a publicista Petr Blažek, Gabriela Havlůjová ze Spolku Mašínův statek - památník tří odbojů v Lošanech a náměstek primátorky Tomáš Bouzek. Autorem pamětní desky je akademický sochař a restaurátor Lukáš Hosnedl.
„Jsem rád, že město konečně splácí dluh vůči hrdinovi, který je s Českými Budějovicemi spojen několikaletou vojenskou službou,“ uvedl náměstek primátorky Tomáš Bouzek.
„Do Českých Budějovic se moc těším a děkuji všem, kteří se na téhle připomínce mého otce podílejí,“ svěřila se dcera hrdiny Zdena Mašínová. Pamětní desku vítá i syn Josef Mašín, žijící v USA. „Otec byl náš tatíček, kterého jsme si vážili a který nás miloval a vše by pro nás udělal. Měli jsme pevné rodinné svazky. To, že byl statečný vlastenec, pro nás bylo samozřejmé. Byl naším vzorem. Tak, jak jednal on, jednali jsme i my, a to proto, že jsme tak byli vychováni. O jeho činnosti během války jsme se dozvěděli až po jejím skončení.“
JOSEF MAŠÍN (26. srpna 1896 – 30. června 1942)
Narodil se v Lošanech (okres Kolín) jako jediné dítě sedláka Aloise Mašína a jeho manželky Marie. Dne 28. dubna 1915 byl odveden a poté jako jednoroční dobrovolník zařazen k c. k. pěšímu pluku č. 36, s nímž byl odeslán na ruskou frontu. Zde přeběhl již 2. září 1915 u Sinkova do ruského zajetí a 3. ledna 1916 se přihlásil do československých legií. Zúčastnil se památných bitev u Zborova a Bachmače i bojů s bolševickými jednotkami na Transsibiřské magistrále. Po návratu do Československa sloužil v letech 1923–1939 u dělostřelectva v Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Praze-Ruzyni.
Mnichovská kapitulace pro něj znamenala šok, s nímž se odmítl smířit. Zapojil se do odbojové činnosti v rámci vojenské organizace Obrana národa. Spolupracoval s podplukovníkem Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem. Jejich přátelství a odbojová činnost jim vynesla přezdívku „Tři králové“. Společně vybudovali zpravodajskou ústřednu, v níž se soustřeďovaly informace vojenského, hospodářského i politického charakteru z protektorátu. Ty byly do zahraničí dopravovány kurýrní cestou i pomocí radiostanic. Velkou pozornost věnoval Mašín provádění sabotážních akcí (výbuch na Anhaltském nádraží v Berlíně, atentát na policejní ředitelství a ministerstvo letectví v Berlíně). Zatčen byl po hrdinném boji 13. května 1941, následovala série brutálních výslechů. Navzdory tomu podával vyšetřovatelům jen nepoužitelné informace, pral se s nimi a ve vězení se pokusil o sebevraždu. Po atentátu na Heydricha jej stanný soud odsoudil 30. června 1942 k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán ještě téhož dne v podvečer na střelnici v Praze-Kobylisích. (Zdroj: wikipedia)
Historik Patrik Daníček uvádí podrobnosti: Josef Mašín byl k 1. 1. 1921 přijat do pěšího pluku nově vznikající čs. armády v Českých Budějovicích a dnem 30. 3. 1921 se stal velitelem 11. roty. 1. střeleckého pluku Jana Husi. V roce 1923 přešel s 50 jinými kapitány k dělostřelectvu, a proto byl 5. března 1923 zařazen na zkušební dobu k 1. baterii dělostřeleckého pluku 105 v Českých Budějovicích, a to až do 30. září 1923. Hned k 1. říjnu se stal frekventantem kurzu kapitánů pěšího vojska u dělostřeleckého učiliště v Olomouci. Po jeho zakončení 14. srpna 1924 byl o pár dnů později zařazen do kategorie důstojníků dělostřelectva a přemístěn k dělostřeleckému pluku 5 v Českých Budějovicích. Zde setrval až do 2. ledna 1927, nejprve jako 1. důstojník a poté jako velitel baterie. K 1. červenci 1927 se stal velitelem III./5. oddílu v zastoupení, tentokrát v Jindřichově Hradci. 19. září 1927 byl přemístěn k dělostřeleckému pluku 7, kde působil až do 31. července 1928 jako velitel školy pro výchovu záložních důstojníků lehkého dělostřelectva (od 24. září 1927 v hodnosti štábního kapitána).
Autorem textu je Radek Gális.
