 |
Michal Šnorek
medaile udělena 2021
Předseda představenstva, generální ředitel českobudějovické Nemocnice, který se zasloužil o řešení pandemie covid-19 nejen v Českých Budějovicích a obcích s rozšířenou působností, ale v celém Jihočeském kraji. Dále za organizaci, výstavbu a provoz velkokapacitního očkovacího centra na Výstavišti, příkladnou a vynikající spolupráci v rámci krizového stavu. Očkovací centrum v pavilonu T1 fungovalo od ledna do konce září a jeho pracovníci aplikovali přes 186 tisíc dávek vakcín. Českobudějovické OČKO se tak stalo pátým nejvýkonnějším očkovacím centrem v České republice. Pro irozhlas ředitel Michal Šnorek uvedl, „V Jihočeském kraji jsme si zvykli postarat se sami o sebe, a to se nám díky skvělé spolupráci v rámci jihočeských nemocnic daří. Míru předvídatelnosti jednotlivých rozhodnutí a systematického přístupu centrálních orgánů včetně jednotnosti prezentovaných informací a s tím související mírou důvěry laické i odborné veřejnosti v řízení pandemie bych nerad komentoval, každý, nechť si udělá svůj názor.“
|
 |
Jiří Pešek
medaile udělena 2021
Příslušníkem hasičského záchranného sboru je Jiří Pešek od roku 2008. K hasičům nastoupil jako technik operačního a informačního střediska, kde později působil jako vedoucí oddělení. Pozici ředitele českobudějovického územního odboru zastává od roku 2017. V rámci působení u profesionálního sboru se vždy aktivně zapojoval do různých činností. Důležitý je jeho podíl při řešení závažných mimořádných událostí a krizových situací, například při povodních, havárii skladu propan-butanu ve společnosti Tomegas, při výskytu ptačí chřipky i při řešení krizové situace spojené s pandemií covidu-19, a to nejen z pozice územního řídícího důstojníka, ale i jako člena štábu HZS Jihočeského kraje a současně také jako člena Krizového štábu ORP České Budějovice. Při své práci úzce spolupracuje se starosty měst a obcí ve svém hasebním obvodu a s vedením složek IZS. Svým osobním a aktivním přístupem motivuje podřízené k dosahování co nejlepších výsledků ve své oblasti. Vyzdvihnout je třeba jeho pracovitost, obětavost a lidský přístup. Obzvlášť dbá, aby hasiči měli vytvořeny optimální podmínky a materiálně - technické vybavení nejen při zásahu, ale také v přípravě.
|
 |
Aleš Chrdle
medaile udělena 2021
Primář infekčního oddělení českobudějovické nemocnice. Lékař, který pomáhal úspěšně zvládnout pandemii COVID-19 a zachránil mnoho lidských životů. Koronavirová pandemie mu významně změnila profesní a částečně i osobní život. Poprvé se setkal s kovidem u čínského turisty, kterého na oddělení přivezli z Českého Krumlova. Řešilo se, jak ho diagnostikovat, izolovat a tak dále. Neznala se úmrtnost, nebo jak snadné je se nakazit. Vědělo se, že to je respirační onemocnění, na které je možné zemřít a není možné ho rozeznat od jiného. Začala velká nejistota a také šíření dezinformací, na které reagovala Výzva z první linie. „Pokud někdo ví, o čem mluví, tak jsme to my, zdravotníci. Zároveň ale přiznáváme, že s ohledem na tu složitou situaci stále nevíme všechno. To je třeba uznat. Pořád se učíme,“ uvedl Aleš Chrdle pro Mladou frontu Dnes.
|
 |
Libor Grubhoffer
medaile udělena 2021
Profesor, významná osobnost, vynikající odborník v oblasti molekulární a buněčné biologie, genetiky a virologie. V současné době je ředitelem významné českobudějovické vědecké instituce – Biologického centra Akademie věd České republiky. V minulosti působil, mimo jiné, jako děkan Přírodovědné fakulty a prorektor a rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 2015 byl zvolen řádným členem Učené společnosti ČR. V roce 2016 obdržel čestný doktorát Arizonské univerzity v Tucsonu ve Spojených státech amerických. V roce 2019 nahrál příspěvek pro projekt Paměť národa, sbírku pamětníků důležitých historických momentů 20. století. Je také dlouhodobě zapojen do širokého kulturního dění, paří k podporovatelům divadelního života i spolupráce vědeckých institucí s městem. Výrazně přispěl také k mezinárodnímu věhlasu vědeckého bádání na jihu Čech i k propagaci jihočeské metropole ve světě.
|
 |
Milan Čajdík
medaile udělena 2021
Profesionální voják, absolvent Vysoké vojenské školy technického a týlového zabezpečení v Žilině a postgraduálního studia na Vojenské akademii v Brně. Zastával významné funkce a působil také v zahraničních misích. Poprvé pod velením OSN v misi UNPROFOR byl členem týmu, který připravoval podmínky pro nasazení českého praporu do oblasti konfliktu v republice Srbská Krajina. Získané zkušenosti zúročil, když působil ve stejné oblasti jako vojenský pozorovatel s úkolem monitorovat dodržování příměří v zóně separace. Dále byl ještě nasazen v misích SFOR a IFOR. Po odchodu do výslužby nepřestal pro armádu aktivně pracovat – například jako krajský koordinátor péče o válečné veterány. Téměř nepřetržitě je v kontaktu s veterány 2. světové války i s těmi novodobými a stará se o to, aby se jim i po odchodu z aktivní služby dostalo náležité úcty, péče a důstojnosti. Je jedním ze zakládajících členů Československé obce legionářské a současně jejím předsedou. Pan Milan Čajdík je držitelem vojenského vyznamenání Záslužný kříž II. stupně, které mu v roce 2021 udělil ministr obrany.
|
 |
Lubomír Bureš
medaile udělena 2021
Ředitel Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje se celý život věnuje jediné profesi a dlouhá léta je její klíčovou osobností. Stojí za mnoha realizovanými projekty, ať už se jedná o nákupy mobilní požární techniky, výstavbu nových stanic či investic do modernizace komunikačních a informačních technologií. Zmiňme například vybudování krajského Operačního a informačního střediska HZS Jihočeského kraje včetně zavedení tísňové linky 112 či výstavbu několika nových budov na českobudějovické stanici. Své znalosti a zkušenosti uplatňuje i ve funkci řídícího důstojníka. Podílel se na vedení a koordinaci celé řady složitých či dlouhotrvajících zásahů. Aktivně zasahoval při řešení povodní, orkánů, vichřic, větrných smrští i pandemie covid -19. Důležitá je i jeho vysoká angažovanost při zpracování krizového a havarijního plánu v podmínkách kraje a v zabezpečení provedení opatření ochrany obyvatelstva. Plukovník Lubomír Bureš je jihočeským hasičům věrný po více než třicet let.
|
 |
Miroslav Bureš
medaile udělena 2019
Příslušník Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje zasvětil své profesi 35 let a patří k těm nejlepším. Je uznávaným hasičem, respektovaným velitelem a nepochybnou přirozenou autoritou. Byl členem české výpravy do Arménie, kterou zasáhlo ničivé zemětřesení, velel jednotce, která pomáhala likvidovat požár rafinerie v Litvínově, pomáhal při povodních na Moravě i u nás na jihu Čech. Mezi jeho úspěšné zásahy patří i riskantní záchrana života dívky, která chtěla skočit z českobudějovické Černé věže. Je držitelem medaile Hasičského záchranného sboru „Za zásluhy o bezpečnost“.
|
 |
Václav Dušák
medaile udělena 2019
Policista, vedoucí oddělení obecné kriminality územního odboru České Budějovice. Během své třicetileté kariéry objasnil celou řadu případů především majetkového charakteru. Sám odhalil, nebo pomohl odhalit stovky pachatelů. Jako vedoucí týmu Octavia objasnil se svými kolegy trestnou majetkovou činnost, která přesáhla území našeho kraje. Zadrženo bylo deset pachatelů, kteří způsobili milionové škody. Tento pracovní tým byl oceněn krajským policejním ředitelem Jihočeského kraje v soutěži Policista roku. Má přirozenou autoritu a je respektován i mezi pachateli trestné činnosti.
|
 |
Pavel Holeček
medaile udělena 2019
Právník, knihovník, dokumentarista, tvůrce bibliografie Zdravotnictví a právo, válečný veterán, který nedávno oslavil 94. narozeniny. Významným obdobím v jeho životě byla aktivní účast v domácím odboji za druhé světové války. V roce 1942 vstoupil do protinacistické vojenské organizace mládeže Zpravodajská brigáda a podílel se na ilegálních zpravodajských akcích. Byl rovněž aktivním účastníkem Pražského povstání v květnu 1945. Veřejného života se účastní formou besed na téma druhého domácího odboje, redakčně spolupracuje na vydání trilogie svého otce Jeronyma Holečka s názvem „Návrat - Kus legionářské epopeje“.
|
 |
Petr Jirmus
medaile udělena 2019
Letecký akrobat, kapitán a pilot dopravních letadel. Titul absolutního mistra světa v letecké akrobacii získal v letech 1984 a 1986, je dvojnásobným držitelem titulu absolutního mistra Evropy a stal se také čtyřikrát mistrem ČSSR. V roce 1985 byl vyhlášen nejlepším sportovcem roku republiky. Mluví se o něm jako o nebeském esu a jeho sportovní úspěchy jsou podle leteckých kolegů jako z jiné planety. Úspěšnou kariéru akrobatického letce opustil kvůli pracovním povinnostem a po sametové revoluci se stal součástí vládní letky. Takto se seznámil i s prvním polistopadovým prezidentem Václavem Havlem. Petr Jirmus byl i u letu hokejistů po vítězném finále olympijského turnaje v Naganu v roce 1998.
|
 |
Jan Kubeš
medaile udělena 2019
Založil v roce 2001 Jihočeskou hospodářskou komoru a dodnes je aktivním a jedním z nejvíce podporujících členů. Ve funkci předsedy představenstva JHK založil Jihočeskou společnost pro rozvoj lidských zdrojů a Jihočeskou agenturu pro inovace a podnikání. Mnoho let působil v roli místopředsedy představenstva Regionální rozvojové agentury, ve které se podílel na zpracování programu rozvoje kraje. Je místopředsedou Správní rady Jihočeské univerzity, členem Správní rady Nadačního fondu Jihočeského divadla, řídících výborů, které se zabývají rozvojem českobudějovického i jihočeského regionu, prostřednictvím místního Rotary klubu podporuje i charitativní činnost. Během svého podnikání vybudoval v Českých Budějovicích významnou společnost BELIS, která je klíčovým dodavatelem výlisků nejen pro automobilový průmysl a současně dokázal udržet poslední funkční sériovou výrobu světově známého smaltovaného nádobí v Čechách.
|
 |
Vojtěch Novotný
medaile udělena 2019
Tropický biolog, entomolog a ekolog vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pracuje v Entomologickém ústavu Akademie věd a vyučuje na Jihočeské univerzitě. Během více než dvacetiletého výzkumu živočichů a rostlin v tropickém lese na Papui-Nové Guinei si získal pověst špičkového odborníka. Vědcům při studiu vztahů lesních ekosystémů pomáhá i padesátimetrový jeřáb, a to díky prestižnímu grantu Evropské výzkumné rady. Uznávaný odborník na něj dokázal získat v přepočtu 92 milionů korun, což je nebývalé. Na Papui-Nové Guinei se snaží objasnit, proč je v tropech větší biodiverzita než v jiných oblastech. Působil také ve Velké Británii, Spojených státech amerických a v pralesích Panamy, Guyany či Vietnamu.
|
 |
Jaromír Schel
medaile udělena 2019
Od počátku 60. let se angažuje ve prospěch kultury. Několik desetiletí vykonával funkci ředitele kulturního domu Metropol. Po roce 1990 významně přispěl ke vzniku festivalu Múzy na vodě, který patří dodnes k nejnavštěvovanějším letním akcím ve městě, přehlídky výtvarného umění Intersalon a festivalu cestovního ruchu s názvem Kompas. Při příležitosti výročí 750 let založení Českých Budějovic inicioval výstavu o zakladateli Přemyslu Otakarovi II. Z této aktivity následně vznikl spolek Města Otakarova, který vybudoval stálou expozici zakladateli našeho města v Železné panně. Angažuje se také při realizaci putovních výstav.
|
 |
Jan Schinko
medaile udělena 2019
Českobudějovický rodák se letos dožívá 75 let a jako publicista a kreslíř je široké veřejnosti znám zejména knižním seriálem „Putování městem“. Pod záštitou Národopisného sdružení pořádá v Jihočeském muzeu besedy o historii a architektuře. Jeho popularizační činnost je obsažena i v knižní tvorbě, například v knihách „Když se psalo, co se smělo“, „Českobudějovické náměstí aneb Samsonova kašna“ nebo „Věže a věžičky v Českých Budějovicích aneb nejen Praha je stověžatá“. Není pochyb o tom, že má naše město opravdu rád a jeho zásluhou se tak dostává do povědomí široké veřejnosti.
|
 |
Milan Teplý
medaile udělena 2019
Majitel, předseda představenstva a generální ředitel největšího českého zpracovatele mléka Madety, akciové společnosti se sídlem v Českých Budějovicích. Výrobky s logem Madety jsou známé nejen na českém trhu, ale přibližně čtvrtina produkce společnosti se uplatňuje v zahraničí, zejména v zemích Blízkého východu. Společnost je významným podporovatelem společenského a kulturního života ve městě a nezanedbatelnou měrou řadu let finančně podporuje sport, zejména budějovický hokej a volejbal. Firma vybudovaná Milanem Teplým se řadí mezi přední českobudějovické společnosti a úspěšně reprezentuje město nejenom v rámci republiky, ale i v celé řadě zahraničních zemí.
|
 |
Jiří Boček
medaile udělena 2017
Pan Jiří Boček byl v roce 1991 jmenován ředitelem národního podniku Budějovický Budvar a stal se jedním z nejdéle sloužících šéfů ať už státních nebo soukromých firem. Dokázal Budvar postavit do role čtvrtého největšího výrobce piva v Česku. Když v roce 1991 tehdejší ministr zemědělství Bohumil Kubát jmenoval Jiřího Bočka v pouhých 33 letech ředitelem podniku, mělo to být původně jen na tři měsíce. Nakonec z toho bylo více než čtvrt století. „Vzít tehdy místo ředitele byl i závazek vůči tátovi. On také pracoval v Budvaru celý život, někdy od roku 1946. Dotáhl to až na výrobně technického ředitele. Asi dva roky zastával i funkci ředitele Budvaru. K tomu řemeslu mě přivedl a mě to bavilo. Vím, jak mu pivovar a jeho značka ležely na srdci. A kromě závazku to byla pro mne obrovská motivace. Kdyby táta dneska podnik viděl, byl by hodně nadšený,“ řekl nedávno Jiří Boček v rozhovoru s novinářem. Budvar je jedním z výstavních štítů města a dokázal jih Čech proslavit po celém světě
|
 |
Vlastislav Bříza
medaile udělena 2017
Pan Vlastislav Bříza, generální ředitel a majitel holdingu Koh-i-noor Hardmuth, zasvětil svůj profesní život právě této firmě. Na pozici konstruktéra v ní nastoupil ihned po vysoké škole, postupně prošel pozicemi šéfkonstruktéra, výrobního i obchodního náměstka. Koncem 80. let následně přešel do společnosti Gama, ve které se záhy stal generálním ředitelem a kde postupně zavedl výrobu spotřebního zdravotnického materiálu. V roce 1994 majetkově vstoupil do skomírajícího Koh-i-nooru, jemuž hrozil bankrot a uzavření. Dlouhotrvající nepříznivý trend Vlastislav Bříza dokázal následně zvrátit a společnost vrátil na pozici světového výrobce psacích potřeb. V roce 2000 Vlastislav Bříza společnosti Koh-i-noor a Gamu koupil a začal budovat velký nadnárodní holding, který postupně rozšiřoval o strojírenské a energetické odvětví. Vlastislav Bříza je držitelem titulu EY Podnikatel roku České republiky 2014. V rámci této prestižní světové soutěže podnikatelů reprezentoval Českou republiku na světovém finále v Monte Carlu, kde byl uveden do síně slávy.
|
 |
Helena Faberová
medaile udělena 2017
Paní Helena Faberová tvrdí, že „cílem je cesta“. V Českých Budějovicích roku 1990 zakládala Charitu. Dovede naslouchat obětem poválečného vyhnání Němců, stejně jako ženám donuceným k prostituci. Za snahu o smíření Čechů a Němců jí udělil německý prezident státní vyznamenání Záslužný kříž na stuze. Ocenil tak činnost, kterou vykonala jako předsedkyně českého Sdružení Ackermann-Gemeinde. Narodila se v rodině akademického malíře-krajináře. Její matka pocházela z česko-německé rodiny a jako účetní byla hlavní živitelkou pětičlenné rodiny. Za komunismu se spolu s manželem podílela na některých podzemních křesťanských aktivitách a teologickém vzdělávání, ztratila zaměstnání a byla vyšetřována StB. Jejímu nátlaku odvážně čelila. V letošním roce byla v rámci projektu České stříbro zařazena mezi „Dvanáct žen ve věku stříbrných vlasů s vlastnostmi rodinného stříbra, které jdou životem s rovnými zády“. Medaili Za zásluhy dostává Helena Faberová za občanskou odvahu a práci pro druhé, zvláště pro ty nejpotřebnější a nejzranitelnější.
|
|
|
Marta Kubišová
medaile udělena 2017
Paní Marta Kubišová, českobudějovická rodačka, o níž se píše, že je morální ikonou českého národa. Zpěvačka s magickým hlasem, herečka i moderátorka. V roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka. Její píseň Modlitba pro Martu se stala při okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 symbolem národního odporu. Roku 1969 vyhrála svého druhého Zlatého slavíka. O rok později opět vyhrála tuto cenu, ale musela ji převzít v ústraní redakce časopisu Mladý svět kvůli začínající normalizaci. Od února 1970 měla zakázánu uměleckou činnost a na její obnovu si musela počkat 20 let do roku 1989, kdy padl československý komunistický režim. Od roku 1991 spolumoderuje adventní koncerty a od roku 1992 také pořad Chcete mě? České televize. V říjnu 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně. Je držitelkou Čestné medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu, nejvyššího francouzského Řádu čestné legie a Svatováclavského vyznamenání. Nyní se její sbírka rozšíří i o medaili Za zásluhy města České Budějovice.
|
 |
Vladimír Pešek
medaile udělena 2017
Pan Vladimír Pešek, plukovník generálního štábu v záloze, působil v posledním desetiletí jako ředitel Krajského vojenského velitelství České Budějovice. Toto velitelství plní své úkoly nejen na území Jihočeského kraje, ale souběžně s tím se podílí na obraně státu zejména v přípravě a provádění mobilizace a odvodního řízení za stavu ohrožení státu a válečného stavu. Právě na projednávání této problematiky a zasazením se o procvičování činností při odvodním řízení obcí s rozšířenou působností na území kraje se Vladimír Pešek aktivně podílel. V bezpečnostní radě Jihočeského kraje úzce spolupracoval na zabezpečení úkolů plánování a nasazování sil a prostředků Armády České republiky v součinnosti se složkami Integrovaného záchranného systému. Pod vedením plukovníka Peška byla navázána tradice dlouhodobé podpory Centra pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením Arpida. Po celou dobu svého působení na velitelství se Vladimír Pešek svým profesionálním a zároveň hlubokým lidským postojem významně zasadil o zvýšení kreditu a akceschopnosti Armády České republiky.
|
 |
Miroslav Stecher
medaile udělena 2017
Pan Miroslav Stecher patří k nejvýznamnějším osobnostem jihočeského folklóru. Svědčí o tom celá řada ocenění. Získaly je soubory, které umělecky vede nebo stál při jejich vzniku, jako jsou například Malá dudácká muzika, Stylizace, Jihočeský soubor písní a tanců, Budějcké dudácké sdružení či dětský folklorní soubor Úsviťáček. Po celý život se věnuje objevování, zachovávání a prezentaci lidového umění, hudby, tanců, zvyklostí a folkloru jako takového se zaměřením převážně na českobudějovický region. Vedle aktivního muzicírování, uměleckého působení a vedení folklorních souborů se též významně podílí na výchově mladých příznivců folkloru, zejména pak mladých dudáků. Jeho muzikantský talent i původní profese vyučeného kovomodeláře ho přímo předurčuje k další z jeho aktivit, kterou je výroba lidových hudebních nástrojů. Za přínos v oblasti výroby českých dud a fanfrnohů byl Miroslavu Stecherovi udělen ministrem kultury ČR prestižní titul Nositel tradice lidových řemesel.
|
 |
Ludvík Mühlstein
medaile udělena 2016
Významný redaktor, reportér, režisér, publicista, spisovatel nebo také vedoucí dětského rozhlasového souboru Českého rozhlasu v Českých Budějovicích. Do rozhlasu vstoupil na jaře roku 1951 a zůstal mu věrný po celý život. Pracoval v literární redakci, zažil shon ve sportovní rubrice, ale přednost dal režii. V roce 1956 založil s panem Otakarem Bílkem dětský dramatický rozhlasový soubor, který vedl 40 let, a dosáhl mnoha úspěchů. Seznamoval posluchače se slovenskými a zahraničními básníky a literáty, rád vzpomíná na natáčení cyklu pořadů o Emě Destinnové. Jako člen České ornitologické společnosti často spolupracoval s pražskou redakcí vědy a techniky pro mládež. Pro českobudějovickou fonotéku po dlouhých třicet let pořizoval nahrávky ptačích hlasů a o své vášni k přírodě napsal několik knih. Pracovní poměr v rozhlase ukončil 31. prosince 1993, ale nadále působí jako externí spolupracovník. V roce 1996 přijal od Vlastimila Ježka Cenu generálního ředitele ČRo za mimořádný dlouhodobý přínos pro Český rozhlas.
|
 |
Karel Poborský
medaile udělena 2016
Bývalý profesionální fotbalový záložník a reprezentant České republiky zahájil svou profesionální kariéru v černobílém dresu Dynama, kde podával výborné výkony a získal si mnoho fanoušků. Jeho klubová kariéra zahrnuje nejen české kluby, jako SK Dynamo České Budějovice, FK Viktoria Žižkov, SK Slavia Praha nebo AC Sparta Praha, ale také zahraniční, jako Manchester United, Benfica Lisabon a Lazio Řím. V květnu 2002 se vrátil ze zahraničí a přešel do AC Sparta Praha, v roce 2005 pak do druholigových Českých Budějovic, do klubu, jehož byl spolumajitelem a v němž začínal. Se svou klubovou kariérou se rozloučil 28. května 2007 po třech vítězstvích v České fotbalové lize a po jednom v anglické Premier League. Za české reprezentační A-mužstvo debutoval 23. února 1994 a zúčastnil se celkem tří ME a jednoho MS. V březnu 2007 se oficiálně rozloučil s českou reprezentací, celkem odehrál 118 utkání s bilancí 71 výher, 23 remíz, 24 proher a 8 gólů. Jako první český reprezentant překonal hranici 100 reprezentačních zápasů. Od roku 2006 je předsedou představenstva fotbalového klubu SK Dynamo České Budějovice.
|
 |
Alena Popperová
medaile udělena 2016
Čtyřiaosmdesátileté rodačce z Prahy se České Budějovice staly životním osudem. Vyrostla tady, vystudovala zdravotnickou školu, pracovala ve zdejší nemocnici a žije tady dodnes. Její otec, židovský advokát Viktor Metzl, zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře, maminka se z malé pevnosti v Terezíně vrátila po válce. Paní Alena nyní vypráví ve školách o nelehké době židovského dítěte za války. Předávat poselství o lidské zlobě a jejích následcích je velmi důležité. Studenti zaujatě poslouchají výpověď o tom, jak hrozná doba to byla, a dost možná si uvědomí, jaké mají štěstí, že nic podobného nepoznali. Alena Popperová je babičkou pěti vnoučat, má už i čtyři pravnoučata, ale je také babičkou pro německé studenty, kteří jezdí do Budějovic v rámci projektu Živá paměť. Povídá si s nimi a nepřipouští si, že to byli jejich dědové a pradědové, kteří uvěřili Hitlerovi, protože i když ji život vůbec nešetřil, neumí nenávidět ani závidět. Její zásluhou vznikla hra Archa naděje, kterou uvedlo Jihočeské divadlo. Vzpomínky svého druhého muže Bedřicha na uprchlickou cestu na lodi Patria do Izraele si totiž zapisovala a poté poskytla režisérce. V dokumentu s názvem Po stopách minulosti zachytil její život vnuk Ondřej Bezouška.
|
 |
Jaroslav Sedlák
medaile udělena 2016
Aktivně působil v Jihočeské záchranné brigádě kynologů od jejího založení v roce 1972 až do začátku roku 2016. Mnoho let zastával také funkci hlavního výcvikáře Svazu záchranných brigád ČR (SZBK ČR), kterou ukončil letos v dubnu. Právě pod jeho vedením získali čeští záchranáři v mezinárodním měřítku kredit těch nejlepších, což dokazují i zlaté medaile z mnoha mistrovství světa. Jako vedoucí pohotovostní jednotky se účastnil záchranných prací v zahraničí, a to nejen v Evropě, ale například i v Indii, Turecku nebo Thajsku. Za nejdůležitější považuje účinnou spolupráci s policií, armádou a hasičskými sbory při pátrání po obětech trestných činů a pohřešovaných osobách. K největším osobním úspěchům pak řadí prosazení kynologů do společných pátracích týmů, protože jejich role je mnohdy při záchraně lidského života naprosto klíčová. Doposud získal více než dvacet významných a prestižních titulů. V současnosti se zabývá zkoumáním možností pro zjišťování nemocí včel pomocí psího čichu.
|
 |
Karel Skalický
medaile udělena 2016
Český římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog a aktivní účastník exilového boje proti komunistické totalitě. Po studiu na Vysoké škole zemědělské se rozhodl pro kněžství, ale v totalitním státě neviděl možnost svobodného studia teologie, takže v roce 1956 zvolil riskantní útěk za hranice přes Freistadt do Říma. Karel Skalický získal v Římě doktorát z filozofie a teologie a přijal kněžské svěcení. Stál u zrodu České křesťanské akademie a od roku 1967 redigoval v Itálii časopis Studie, kde velký prostor poskytoval dokumentům Charty 77. Do listopadu 1989 byl jednou z nejvýraznějších osobností českého katolického exilu. Mezi lety 1970 – 1979 pracoval jako duchovní správce českých uprchlíků v Itálii. Věnoval se také učitelství, roku 1979 v Zambii, roku 1982 pak v Ekvádoru, Guatemale a Portoriku. V polovině devadesátých let se rozhodl pro návrat do vlasti. Opustil prestižní postavení uznávaného profesora v Římě a začal pracovat na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Tři roky byl jejím děkanem, nyní zde vyučuje. V roce 2006 mu byl prezidentem propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.
|
 |
Jiří Smékal
medaile udělena 2016
Ředitel a zakladatel 1. Centra zdravotně postižených jižních Čech, z. s., kterému se podařilo vybudovat nejdříve malou bezbariérovou tělocvičnu, v roce 2005 pak dokončit bezbariérovou sportovní halu, kde klienti provozují rekreační, rehabilitační, kondiční a vrcholové aktivity na všech úrovních. Centrum vzniklo v roce 1993 v Českých Budějovicích ve spolupráci s Českým červeným křížem a zabývá se sociálními, kulturními a sportovními aktivitami pro osoby se zdravotním postižením a pacienty při rekonvalescenci po vážných zraněních a onemocněních. Jiří Smékal je juniorským a seniorským Mistrem ČSSR v řecko-římském zápase jednotlivců a své sportovní zkušenosti předává mladým lidem s handicapem. Pod jeho vedením vyrůstají čeští, evropští a světoví rekordmani. Každodenní náplní Centra je zajištění pestré nabídky sociálních služeb a vyžití dětí, mládeže a dospělých se zdravotním postižením s důrazem na integraci do společnosti. Další jeho činností je spolupráce s lékaři, Kontem Bariéry, sociálním odborem magistrátu města nebo umožňování praktické výuky studentům zdravotních škol.
|
  |
Jiří Divíšek
medaile udělena 2015
Docent Jiří Divíšek se významnou měrou jako člen přípravného výboru podílel na krocích směřujících ke vzniku Jihočeské univerzity. V odborné činnosti se dlouhodobě zabýval didaktikou matematiky, je spoluautorem několika učebnic pro základní školu a učebnice didaktiky pro studium učitelství. Po zákonném zřízení univerzity v roce 1991 byl zvolen jejím prvním rektorem. Ještě předtím, už v roce 1989, se stal prvním porevolučním děkanem pedagogické fakulty. Jeho činnost vedla nejen k zapojení pedagogické a agronomické fakulty do struktury Jihočeské univerzity, ale i k úzké spolupráci univerzity s biologickými ústavy Akademie věd ČR, ke zřízení biologické, teologické a zdravotně sociální fakulty, dále pak i k otevření dislokovaných pracovišť a připojení výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického do struktury univerzity. Po skončení svého funkčního období vykonával funkci prorektora pro pedagogickou činnost.
|
  |
Ladislav Havel
medaile udělena 2015
Houslového pedagoga a hudebního skladatele Ladislava Havla, který vyrůstal v Křemži, začal hře na hudební nástroj učit varhaník i houslista. On sám začal učit už ve svých 15 letech, aby pomohl mamince, protože otec byl za 2. světové války nuceně nasazen v Německu a rodina měla problémy. Havel poté složil státní zkoušku pro učitele hudby, vojnu absolvoval jako houslista Filharmonického orchestru Armádního uměleckého sboru. Napsal stovky písní a až do roku 1996 se věnoval žákům v umělecké škole. Hudebně jich vzdělal stovky, přes padesát z nich pokračovalo ve studiích na konzervatoři a hudbě se věnují profesionálně, někteří působí v Americe, Kanadě, Anglii, Kolumbii, Skotsku, Německu i v Dánsku. Mezi jeho nejznámější žáky patří Pavel Šporcl, Luděk Volek, Otakar Hořejší, Václav Bohoněk, Zdeněk Haloun či Marta Líbalová.
|
  |
Jaroslav Martínek
medaile udělena 2015
Jaroslav Martínek se narodil v roce 1923 v Českých Budějovicích, kde svou největší část produktivního života pracoval v užitném umění, jako aranžér, návrhář a reklamní grafik. V rámci své profese se účastnil světové výstavy v Bruselu v roce 1958 a mnoha dalších zahraničních výstav a veletrhů. Věnoval se širokému spektru kreseb od figurální přes malování květin, krajin, zvířat, motýlů, portrétů až po zobrazení měst a historických objektů. Zabýval se studiem různých stylů, ve své práci používal hlavně akvarelu, olejomalby, ale také pastel a perokresby. Maloval rád staré části historických měst, například Českých Budějovic, Českého Krumlova, Prachatic, Slavonic, ale také Pasova a Schärdingu. Letos k 750. výročí založení Českých Budějovic byla vydaná výroční známka Milana Bindera, jejíž předlohou byly právě kresby Jaroslava Martínka.
|
  |
Karel Roden
medaile udělena 2015
Jeden z nejvýznamnějších a charismatických umělců se narodil v Českých Budějovicích do slavného rodu. Uznávaným herci byl jeho otec i děd. Po absolvování studia na DAMU hrál v několika divadelních souborech, mezi jinými i v Národním divadle. Zkušenosti získával také ve Velké Británii. Několikrát byl nominován na prestižní cenu Alfreda Radoka a v roce 1999 ji za roli Bruna ve hře Velkolepý paroháč získal. Jako filmový herec exceloval v mnoha známých tuzemských i zahraničních snímcích. Je také jedním z mála českých herců, kteří se dokázali prosadit na mezinárodní scéně. V první hollywoodské roli zločince v akčním thrilleru 15 minut byl jeho protihráčem Robert De Niro. Mimořádné výkony předvedl ve filmech Lidice, Hlídač č. 47, Habermannův mlýn, Alois Nebel a v mnoha dalších. Karel Roden zářil také na českokrumlovském otáčivém hledišti ve hře Pes baskervillský. Svým hostováním se připojil k nejzajímavějším "hvězdám pod hvězdami".
|
  |
Pavel Šporcl
medaile udělena 2015
Začal hrát na housle v pěti letech u českobudějovického pedagoga Ladislava Havla. Vystudoval Pražskou konzervatoř a hudební fakultu AMU. V letech 1991–96 studoval v Americe. Je nositelem významných cen, koncertuje po celém světě, spolupracuje s řadou významných umělců a orchestrů. Jeho repertoár zahrnuje 40 houslových koncertů, mnoho sonát, komorních a virtuózních děl. Často také vystupuje na koncertech pro školy, které mají mimořádný ohlas. Od roku 2011 se věnuje pedagogické činnosti. Od roku 2014 je členem poroty prestižní mezinárodní Kocianovy houslové soutěže v Ústí nad Orlicí. Prostřednictvím svých vystoupení podporuje benefiční projekty nadací a neziskových organizací. Je patronem SOS vesniček, Centra pěstounských rodin a Asociace Apla pomáhající lidem s autismem.
|
  |
Hana Tvrská
medaile udělena 2015
Paní Hana Tvrská, rodným jménem Hana Weilová, je poslední pamětnicí transportu Akb a svědkyní nelidských útrap spojených s historickými událostmi holocaustu Židů. Narodila se v roce 1928 v Protivíně. Bylo jí pouhých 14 let, když byla 18. dubna 1942 společně s dalšími 910 Židy na základě povolávacího rozkazu transportována do koncentračního tábora v Terezíně. Od této chvíle už neměla jméno, ale pouze číslo Akb 385. V Terezíně byla do prosince 1943, poté byla deportována v dobytčích vagonech na východ. Konečnou stanicí byla Osvětim. Z čísla Akb 385 se stala číslem 73 685. V osvětimském pekle zažila i doktora Josefa Mengeleho. Podle jejích slov byl nejhorší pohled na kouř stoupající z komínů plynových komor. V dubnu 1945 byla Hana transportována do koncentračního tábora Bergen-Belsen, kde zázrakem přežila epidemii tyfu. Z 67 členů své rodiny se dočkala konce druhé světové války jen paní Hana s maminkou. Domů se vrátila v červnu 1945 s váhou 34 kilogramů v necelých 18 letech. Tuto bolestnou zkušenost se dlouhodobě snaží předávat současným generacím, beseduje s mladými lidmi o tom, co by nemělo být nikdy zapomenuto.
|
|
|
Julius Lukeš
medaile udělena 2013
Profesor Julius Lukeš se v Parazitologickém ústavu Akademie věd ČR a na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zabývá studiem parazitů. Je světově respektovanou osobností s vynikajícími výsledky v oblasti základního výzkumu v oborech protozoologie, parazitologie, molekulární biologie a funkční genomika, ale i ve výchově mladých vědců. Julius Lukeš se zabývá zejména molekulární biologií prvoků řádu Kinetoplastida, působících řadu závažných chorob. Se svým týmem významně přispěl k objevu editování RNA a objasnění struktury kinetoplastové DNA u řady primitivních bičíkovců a patří mezi vědce, kteří definovali současný evoluční pohled na tento medicínsky významný řád. Mimořádná je i jeho publikační činnost. Je autorem či spoluautorem více než 200 odborných statí ve významných českých a zahraničních vědeckých časopisech. Přednáší na univerzitách po celém světě a je členem a činovníkem řady vědeckých institucí a společností a významná je i jeho organizátorská vědecká činnost. V roce 2007 obdržel za výsledky mimořádného vědeckého významu Cenu Akademie věd ČR a je laureátem prestižní ceny Praemium Academiae. Je jedním z nejmladších členů Učené společnosti ČR.
|
  |
Arnošt Petráček
medaile udělena 2013
Arnošt Petráček, špičkový plavec, člen oddílu Plavání z Českých Budějovic je příkladem píle a vytrvalosti. V roce 2006 se v patnácti letech se stal vicemistrem světa v disciplíně 50 metrů motýlek. Dosáhl titulů Mistra Evropy a Mistra světa. Je držitelem čtyř světových rekordů – Reykjavík 2009, Berlín 2010, Eidhoven 2010 a Berlín 2011 v disciplíně motýlek na 50 metrů a šesti evropských rekordů – Berlín 2008, Berlín 2009, Reykjavík 2009, Eidhoven 2010, Berlín 2011 a Berlín 2012 v disciplínách znak a motýlek 50 metrů. Na paralympijských hrách v Pekingu v roce 2008 se umístil v disciplíně znak na 50 metrů na čtvrtém místě a na paralympiádě v Londýně v roce 2012 na místě pátém. Vedle špičkového sportu studuje Arnošt Petráček vysokou školu a současně pracuje na vytváření programů pro hendikepované.
|
 |
Jana Tichá
medaile udělena 2013
Paní Jana Tichá je uznávaná česká astronomka a objevitelka řady planetek. Od roku 1992 je ředitelkou Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích. Pod jejím vedením byl modernizován kleťský program pro astrometrická pozorování planetek a komet, který je ve světě vysoce uznáván. V rámci jí vedeném projektu KLENOT byl na Kleti instalován nový teleskop určený pro sledování blízkozemních asteroidů a dalších planetek a komet s neobvyklými drahami. Na výzkumu dlouhodobě spolupracuje s manželem Milošem Tichým. Do října 2013 objevila při své vědecké práci 259 planetek. Od roku 2000 je jako první Češka členkou Komise pro pojmenovávání planetek a komet Mezinárodní astronomické unie, a od roku 2003 této komisi předsedá.
|
 |
Miloš Tichý
medaile udělena 2013
Pan Miloš Tichý je český astronom a objevitel řady planetek. Společně se svou manželkou, paní Janou Tichou, pracuje ve Hvězdárně a planetáriu v Českých Budějovicích, je vedoucím observatoře Kleť. Do října 2013 objevil při své badatelské práci 519 planetek a periodickou kometu 196P/Tichý.
|
|
|
Jiří Jankovský
medaile udělena 2012
Docent Jiří Jankovský absolvoval v roce 1973 Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích a zájem o filozofii a teologii ovlivnil jeho celoživotní profesní zaměření. Teologické vzdělání si doplnil studiem pedagogiky a psychologie, působil jako dětský psycholog a po roce l989 začal vyučovat na vysoké škole.
V roce 1993 se rozhodující měrou zasloužil o vznik nestátní neziskové organizace - Centra pro rehabilitaci dětí se zdravotním postižením ARPIDA v Českých Budějovicích, v jehož čele dodnes stojí. Nastavil odbornou koncepci Centra, které denně navštěvuje více než 130 osob a dalších několik set využívá služby ARPIDY ambulantně. Zúročil zde své vzdělání a akademickou kvalifikaci při práci s postiženými dětmi i jejich rodiči.
Významná je jeho pedagogická činnost v oblasti speciální pedagogiky, psychologie, etiky a v dalších specializovaných oborech Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Jiří Jankovský je autorem řady odborných publikací a velmi významná je také jeho vědeckovýzkumná činnost.
|
|
|
František Sehnal
medaile udělena 2012
Profesor František Sehnal je celosvětově uznávaným vědcem a organizátorem vědecké a vzdělávací činnosti. Od roku 1985 působí v Entomologickém ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích, kde se významně zasloužil o rozvoj nově vzniklých akademických pracovišť.
V roce 1990 byl jedním ze zakladatelů Výboru pro založení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a od jejího vzniku je aktivním členem její akademické obce.
Prosazuje špičkový výzkum vedoucí k rozvoji poznání i k prakticky uplatnitelným výsledkům.
Je autorem či spoluautorem více než 250 publikací ve světových vědeckých časopisech a se spolupracovníky získal 22 patentových osvědčení.
Je jedním z mála Čechů, kteří zastávali vedoucí funkce ve výborech nadnárodních vědeckých společností, významné je jeho působení v Akademii věd České republiky. Profesor Sehnal svou rozsáhlou činností nadále výrazně přispívá k růstu vědeckého a vzdělávacího potenciálu Českých Budějovic.
|
|
|
Václav Bůžek
medaile udělena 2011
Profesor Václav Bůžek působí od roku 1991 jako ředitel Historického ústavu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, v letech 2004 až 2011 stál v jejím čele.
Z pozice rektora se významným způsobem zasadil o optimalizaci vnitřní struktury Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a vytvořil tak dobrý základ jejího dalšího rozvoje. Podařilo se mu významně rozšířit nabídku studijních programů a navýšit počet univerzitních součástí z pěti na současných osm fakult a jeden vysokoškolský ústav. Zásadní měrou se zasloužil také o rozšíření univerzitního kampusu ve Čtyřech Dvorech o nové budovy rektorátu a univerzitní knihovny. Během působení profesora Václava Bůžka v čele Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích narostl počet jejích studentů o více než polovinu – z 8500 v roce 2004 na více než 13 tisíc v roce 2010.
Profesor Václav Bůžek je autorem několika desítek vědeckých studií publikovaných v domácích i zahraničních odborných časopisech a také mnoha knižních monografií zabývajících se především hospodářskými, kulturními a sociálními dějinami české a středoevropské šlechty a šlechtických dvorů v raném novověku.
|
 |
Václav Johanus
medaile udělena 2011
Pan Václav Johanus se ve své profesionální výtvarné činnosti věnuje volné a užité grafice, kresbě, novinové a knižní ilustraci a kreslenému humoru. Uspořádal přes 60 samostatných výstav a účastnil se více než stovky výstav společných. Za karikaturu, grafiku a hračky získal ocenění.
Výtvarnou dráhu zahájil Václav Johanus na přelomu 60. a 70. let geometrickou kresbou v oblasti kresleného humoru. Jeho tvorbu charakterizují hravost a humorná nebo groteskní zkratka. Od konce šedesátých let pravidelně spolupracuje s redakcemi novin a časopisů.
Václav Johanus je zakladatelem galerie Hrozen, která se od roku 1998 zaměřuje na prezentaci děl špičkových tuzemských a zahraničních grafiků, ilustrátorů, grafických designérů a karikaturistů od šedesátých let po současnost. Za svou třináctiletou působnost Galerie Hrozen připravila na 80 autorských a tematicky zaměřených výstav. Svá díla zde představili například Adolf Born, Jiří Kolář či Karel Valter.
|
 |
Ivan Mánek
medaile udělena 2011
Pan Ivan Mánek byl v roce 1949 jako osmnáctiletý student reálného gymnázia zatčen příslušníky Státní bezpečnosti za členství v protikomunistické organizaci Za pravdu, založené Karlem Peckou. Ivan Mánek byl za zločin „sdružování proti státu“ odsouzen ke čtyřem rokům těžkého žaláře a ztrátě občanských práv. Trest odpykal v uranových dolech na Jáchymovsku. Po propuštění v roce 1953 byl jako „občan politicky nespolehlivý“ zařazen k Pomocným technickým praporům do vojenských táborů nucených prací, kde strávil dalších 26 měsíců. Následně pracoval jako pomocný dělník, topič či strojník. V sedmdesátých letech byl kvůli svým občanským postojům v době Pražského jara sledován Státní bezpečností a evidován jako „nepřátelská osoba komunistického režimu“.
Pan Ivan Mánek je zakládajícím a dlouholetým funkcionářem Svazu Pomocných technických praporů a členem Konfederace politických vězňů. V roce 1989 spoluzakládal skautskou organizaci, po pádu komunistického režimu byl za Občanské fórum kooptován do tehdejšího Městského národního výboru v Českých Budějovicích a od roku 1994 mu občané pravidelně dávají důvěru ve volbách do městského zastupitelstva, ve kterém je jediným aktivním účastníkem třetího odboje.
Svou tragickou zkušenost s komunistickým režimem dlouhodobě předává během přednášek a besed současným generacím.
V květnu 2011 se pan Ivan Mánek dožil 80 let.
|
 |
Marcela Payerová
medaile udělena 2011
Paní Marcela Payerová stála od poloviny června 1990 až do letošního září v čele akciové společnosti Výstaviště České Budějovice. Během jejího působení došlo k nejvýraznějšímu nárůstu výstavních aktivit v historii výstaviště a vznikla celá řada nových výstavních akcí. Za dvacet jedna let navštívilo výstavní akce pořádané na výstavišti celkem téměř osm milionů lidí a desítky tisíc vystavovatelů. Výstaviště má tak pro město České Budějovice vedle hospodářského i významný marketingový význam.
Díky práci paní Marcely Payerové a jejích spolupracovníků českobudějovické výstaviště zaujímá z hlediska plochy a návštěvníků republikově druhou pozici mezi veletržními správami a výstavišti.
|
 |
Josef Průdek
medaile udělena 2011
Pan Josef Průdek zahájil svou uměleckou kariéru v roce 1969 jako barytonista Jihočeského divadla, kde v následujících více než čtyřiceti letech ztvárnil přes sto pěveckých rolí. V roce 1990 byl jmenován šéfem operního souboru Jihočeského divadla a zásadním způsobem změnil operní dramaturgii zdejší scény. Mimo jiné se také zasloužil o to, že se operní představení stala pevnou součástí letního programu na Otáčivém hledišti.
V letech 1996 až 2002 působil Josef Průdek v čele opery Národního divadla v Praze, jako režisér hostoval také v operních domech v Německu, Portugalsku a na Slovensku. Nastudoval téměř padesát operních a operetních inscenací, přičemž za vrchol jeho kariéry je vedle působení v Národním divadle považováno také letošní představení Leoncavallových Komediantů, v nichž režijně vedl světoznámého tenoristu José Curu.
Od roku 2002 je Josef Průdek také pěveckým pedagogem na českobudějovické Konzervatoři.
|
|
|
Louise Hermanová
medaile udělena 2009
Paní Louise Hermanová je bývalá vězenkyně koncentračních táborů Terezín, Osvětim a Bergen-Belsen, kam ji spolu s dalšími deportovali nacisté. Přežila 400 kilometrů dlouhý pochod smrti vedoucí z Christianstadtu do Flossenbürgu. Během druhé světové války přišla o všechny příbuzné. Tuto svou tragickou zkušenost se dlouhodobě snaží předávat současným generacím, především mládeži, a to jak v České republice, tak v Německu.
Je činná ve sdružení Terezínská iniciativa, které dbá o to, aby byla důstojným způsobem uchována památka těch, kteří nacistické konečné řešení židovské otázky nepřežili.
|
 |
Antonín Kazil
medaile udělena 2009
Pan Antonín Kazil patří mezi výrazné představitele kulturního života v Jihočeském kraji. V roce 1990 připravil slavnostní koncert k odhalení busty světoznámé pěvkyně Emy Destinnové a uvedl tak v život tradici hudebního festivalu, která v letošním roce vyvrcholila již 20. ročníkem Hudebních slavností Emy Destinnové. Zásluhou Antonína Kazila a díky jeho nasazení získal festival během dvaceti let značné renomé a po právu náleží do kategorie nejrespektovanějších festivalových projektů v České republice.
Pan Antonín Kazil stojí rovněž v čele Jihočeské společnosti přátel hudby, jež iniciovala projekt vybudování Koncertního a kongresového centra Antonína Dvořáka v Českých Budějovicích.
|
 |
Josef Němec
medaile udělena 2009
Boxer Josef Němec je ledendou českobudějovického sportu. Během své více než dvacetileté kariéry odboxoval 702 zápasů, z toho 656x vyšel z ringu vítězně. Je jedenáctinásobným mistrem Československa, zúčastnil se olympijských her v Melbourne, Římě a Tokiu, přičemž z olympiády v Římě si v roce 1960 přivezl bronzovou medaili. Bojoval také na mistrovství Evropy v Praze, Luzernu, Bělehradu a Moskvě, odkud se v roce 1963 po památném finále s hlavním favoritem turnaje, domácím Andrejem Abramovem, vrátil se zlatou medailí a titulem boxerského mistra Evropy v těžké váze.
Josef Němec stále aktivně působí v českobudějovickém boxerském dění, je čestným prezidentem extraligového týmu BUDWEISER SAMSON BOXING CLUB a ve svém oddílu Box club Táty Němce dodnes trénuje mladé borce.
|
 |
Robert Sak
medaile udělena 2009
Docent Robert Sak náleží k výrazným osobnostem vědeckého a kulturního života našeho města. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, od roku 1956 žije v Českých Budějovicích, kde byl nejprve redaktorem, posléze šéfredaktorem nakladatelství Růže, které se především jeho zásluhou přeměnilo v podnik významně ovlivňující kulturní ovzduší šedesátých let. Možnost publikování Robertu Sakovi přerušila normalizace, která pro něj po dvacet let znamenala vyhnanství v tovární hale slévárny Škoda.
Od roku 1990 působí docent Sak na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Je autorem celé řady vědeckých prací, mimo jiné monografií o Františku Ladislavu Riegrovi, Bedřichu Fučíkovi a Josefu Jungmannovi či knihy o československých legionářích v Rusku s názvem Anabáze.
|
 |
Viera Straškrábová
medaile udělena 2009
Doktorka Viera Straškrábová je zakladatelkou české školy mikrobiální ekologie vody, tedy odvětví, které je velmi důležité zejména pro vodohospodářskou činnost zaměřenou na řízení kvality vody v řekách a údolních nádržích.
Do Českých Budějovic přešla v roce 1981 v souvislosti s reorganizací tehdejší Československé akademie věd. V letech 1990 až 1998 byla první ředitelkou nově vzniklého Hydrobiologického ústavu. Vedle svého působení v Akademii věd se rovněž aktivně účastnila příprav založení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a významně přispěla k rozvoji její Biologické, dnes Přírodovědecké fakulty.
Doktorka Viera Straškrábová je autorkou více než stovky původních vědeckých prací, vždy aktivně pracovala na převádění výsledků svého výzkumu do praxe. V letošním roce byla za celoživotní přínos vědě nominována na ministerstvem školství vyhlašovanou Cenu Milady Paulové.
|
 |
Karel Fořt
medaile udělena 2008
Skautský vůdce, kněz, misionář, redaktor Rádia Svobodná Evropa. Za 2. světové války byl jako skautský vůdce vězněn gestapem, v roce 1948 vysvěcen na kněze a sloužil jako kaplan ve Vimperku, odkud v roce 1950 odešel do exilu. Jako misionář působil sedm let v Alžírsku a na Sahaře, poté se vrátil do Německa, kde se staral o krajany a pracoval v náboženském vysílání Rádia Svobodná Evropa. V roce 1965 byl jmenován vedoucím duchovní služby pro Čechy v Západním Německu a od roku 1980 řídil náboženské vysílání Radia Svobodná Evropa v Mnichově, kde pracoval až do přesunu této stanice do Prahy (1994).
V současnosti střídavě žije v Mnichově a v Kněžském domově v Českých Budějovicích.
|
 |
Věroslav Mertl
medaile udělena 2008
Spisovatel, publicista, básník. Nositel Státní ceny za literaturu za rok 2001 za román Hřbitov snů a esejistickou tvorbu v 90. letech. Řada jeho knih byla přeložena do němčiny a polštiny. Ve svých křesťansky inspirovaných dílech se zaměřuje na otázky morálky a etiky, sondy do psychologie a vztahů mezi lidmi. Po studiu na českobudějovické Obchodní akademii pracoval mezi lety 1949 a 1968 jako úředník. Poté byl dva roky redaktorem jihočeského nakladatelství Růže, kde založil a vedl až do jeho zákazu literární měsíčník Arch. V období 1971-1991 byl tajemníkem Okresního výboru Československé strany lidové v Českých Budějovicích, v současnosti je čestným předsedou Jihočeské obce spisovatelů.
|
 |
Miloš Velemínský
medaile udělena 2008
Profesor Miloš Velemínský je známý lékař, čelný představitel a tvůrce české sociální pediatrie, autor mnoha publikací, vědeckých studií a odborných článků. V roce 1960 absolvoval lékařskou fakultu v Praze, poté působil na dětských odděleních v Jindřichově Hradci a Českých Budějovicích, v letech 1980-1997 byl primářem dětského a posléze novorozeneckého oddělení českobudějovické nemocnice. V roce 1991 začal spolupracovat s nově vzniklou Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity, rozšířil své vědecké aktivity. V letech 1998-2004 byl proděkanem pro vědu a výzkum a poté se stal děkanem.
Jeho dílo lékaře, vědce a vysokoškolského pedagoga je rozsáhlé a přesahuje do mnoha oblastí, svým interdisciplinárním přístupem se podílel na ustavení sociální pediatrie jako samostatného oboru, který se zabývá nejen otázkami zdraví, ale i širšími souvislostmi (psychické zdraví dítěte, jeho společenské prostředí apod.), které umožňují účinnou komplexní péči o dítě.
|
 |
Jaroslav Pouzar
medaile udělena 2008
Legenda českého a českobudějovického hokeje, první československý a celkem trojnásobný vítěz Stanley Cupu, dvojnásobný mistr světa (k tomu 3x stříbrný a 1x bronzový). Stříbrný medailista ze zimních olympijských her 1976, druhé místo v Kanadském poháru 1976.
Svou hokejovou kariéru zahájil v roce 1969 v Motoru České Budějovice a působil zde až do roku 1982, přičemž se stal se 279 nastřílenými brankami historicky nejlepším střelcem českobudějovického týmu. Poté působil v NHL, kde s týmem Edmonton Oilers třikrát získal Stanley Cup a na konci 80. let v Západním Německu, kde se stal vítězem tamní ligy s týmem Rosenheimu. V 90. letech se vrátil do Českých Budějovic, začal podnikat a v letech 1992 až 1998 byl prezidentem HC České Budějovice. Ve vedení klubu se pohyboval až do roku 2004 a celkem pětkrát také usedl na trenérskou lavici.
Angažoval se i ve správě věcí veřejných, v letech 1994-1998 byl členem rady města.
|
